Máte rádi krkovici, ale často se vám stane, že je po upečení tuhá nebo vysušená? Nejste v tom sami. Podle vašich ohlasů je právě „boj se suchým masem” jedním z největších oříšků v české kuchyni. Zapomeňte ale na složité postupy. Dnes vám představím Sedlácký pekáč – recept, který kombinuje sílu kysaného zelí, brambor a smetany tak dokonale, že maso nebudete muset ani kousat.
V čem tkví ono „sedlácké“ tajemství?
Tajemství úspěchu není v drahém mase, ale v pomalém pečení pod pokličkou spolu se surovinami, které přirozeně uvolňují vlhkost. Kysané zelí maso zkřehčí a smetana, kterou přidáme v závěru, vytvoří s výpekem hustou omáčku, která obalí každý kousek brambor.
Ingredience (pro celou rodinu)
| Surovina | Množství |
| Vepřová krkovice (plátky) | 800 g – 1 kg |
| Brambory (typ B nebo C) | 1 kg |
| Kysané zelí (bílé) | 500 g |
| Cibule | 2 velké ks |
| Anglická slanina | 150 g |
| Smetana ke šlehání (31 % a více) | 250 ml |
| Koření | Sůl, pepř, drcený kmín, sladká paprika |
| Sádlo | na vymazání pekáče |
Postup přípravy: Krok za krokem
1) Základna pro chuť: Pekáč důkladně vymažeme sádlem. Kysané zelí propláchneme (pokud je příliš kyselé), vymačkáme a rovnoměrně rozprostřeme na dno. Právě zelí se postará o to, aby maso zůstalo zespodu šťavnaté.
2) Bramborové lůžko: Brambory oloupeme, nakrájíme na silnější plátky (cca 1 cm) a poklademe na zelí. Lehce je osolíme a posypeme polovinou připraveného kmínu.
3) Příprava masa: Plátky krkovice jen zlehka naklepeme hranou ruky, osolíme, opepříme a posypeme paprikou. Položíme je navrch na brambory. Mezi maso poházíme cibuli nakrájenou na měsíčky a kostičky slaniny.
4) Pomalé pečení: Pekáč pevně zakryjeme pokličkou nebo alobalem. Dáme do trouby vyhřáté na 170–180 °C a pečeme minimálně 60 až 70 minut. V této fázi se maso v pekáči v podstatě „dusí“ ve vlastní šťávě a páře ze zelí.
5) Smetanové finále: Po hodině pekáč odkryjeme. Vše zalijeme smetanou ke šlehání a dopečeme dalších 15–20 minut bez pokličky. Smetana se spojí se šťávou ze zelí a masa, brambory krásně změknou a krkovice získá zlatavý nádech.
Můj osobní tip: Pokud chcete mít chuť ještě intenzivnější, přidejte k zelí pár kuliček jalovce nebo jeden bobkový list. Před podáváním je ale nezapomeňte vyjmout!
🍖 Co dál, když milujete poctivou českou klasiku?
Šťavnatá krkovice, zelí a výpek, který si říká o krajíc chleba… Pokud vám chutná domácí kuchyně z jednoho pekáče, tady je další inspirace 👇
🥔 Pokud máte rádi kombinaci masa a brambor, vyzkoušejte jihočeskou cmundu s uzeným – křupavé placky, které zasytí celou rodinu.
🥩 A jestli chcete zůstat u vepřového, nenechte si ujít vepřovou plec se žampiony a domácími hranolky – klasiku, která nikdy nezklame.
Protože někdy je nejlepší oběd ten, který se peče pomalu… a voní po celém domě ❤️
Krkovici jsem vždycky měla spíš tužší, ale tohle zní přesně jako trik s dusením pod pokličkou. Kysané zelí mi doma vychází vždycky skvěle, takže to určitě zkusím.
Sedlácký pekáč je pro mě přesně ten typ jídla „z jednoho hrnce“, co se nemusí hlídat. Jen bych příště radši propláchl zelí míň, ať to není slabý a drží chuť i smetaně.
Za mě super nápad s přidáním smetany až na konci, aby se to nepřipálilo a neztratilo šťávu. Dělala jsem podobně s plecí a brambory byly pak úplně rozvařený, tak věřím, že u krkovice to bude obdobně.
Neříkám, že to „se krájí vidličkou“ bude pro každého, ale 170–180 °C a delší doba dává smysl. Mívám problém, že mi pak krkovice stejně vyschne, když je v pekáči málo tekutiny—tady to snad vyřeší zelí.
Vypadá to strašně lákavě, hlavně ten výpek se smetanou. Jalovec jsem nikdy do zelí nedávala, ale tip beru—jen si dám pozor, ať vyndám bobkový/jalovec před podáváním.
Já bych to úplně neproplachoval, i když je zelí hodně kyselé, stačí podle mě jen míň soli do masa. Anglickou slaninu tam dávají logiku chuti, jen se bojím, že to bude hodně slané.
Zkoušel jsem podobný „pekáčový“ styl a nejvíc funguje právě ten poměr brambor a zelí. Pokud budou brambory moc tlusté plátky, tak se můžou dřív spíš promazat než změknout, takže držet těch cca 1 cm je fajn.
Tuhle kombinaci miluju—zelí, brambory a maso, co se samo skoro rozpadá. Recept má dobrý postup krok po kroku a líbí se mi, že se to peče bez stresu, dokud to nezměkne.
Přesně takové jídlo potřebuju, když se mi nechce vařit tři věci zvlášť. Smetana na konci dělá tu omáčku nádherně krémovou a k tomu chleba… to je moje slabost.
Mírně nesouhlasím s tvrzením, že maso „nebudete muset ani kousat“—záleží hodně na tloušťce plátků krkovice. Ale jakmile se to opravdu dusí 60–70 minut a pak ještě chvíli dopeče, tak to bude určitě poctivý a měkký.