Přiznám se vám, že když se řekne „poctivá česká klasika”, okamžitě se mi vybaví Kaplická cmunda. Není to jen obyčejný bramborák – je to rituál. Ta kombinace česnekového, na sádle smaženého těsta, šťavnatého uzeného masa a jemně nasládlého zelí je prostě nebe v puse. Dnes vás naučím svůj postup, jak na bramboráky, které nezešednou, a jak připravit uzené tak, aby se na talíři jen lesklo. Tohle je jídlo, které zahřeje na duši i u srdce.
Milujete křupavé placky? Pak musíte zkusit i naše zelné placky, které jsou lepší než bramborák – tento recept si minulý týden zamilovaly tisíce čtenářů!
| Parametr | Moje hodnota |
| Doba přípravy | 45 minut (komplet) |
| Moje tajná zbraň | Vrácení škrobu do těsta a mléko v bramboráku |
| Náročnost | Střední (chce to cvik v pánvi) |
Co budeme potřebovat?
Na ty nejlepší bramboráky:
- Brambory (typ C, na strouhání)
- Vejce a trocha mléka (mléko zabrání šednutí těsta)
- Hodně česneku (tady se nešetří!)
- Majoránka, sůl, pepř a hladká mouka
- Sádlo na smažení (na ničem jiném to není ono!)
Na přílohu a maso:
- Plátky uzené krkovice (pořádně prorostlé)
- Kysané zelí
- Cukr a sůl na dochucení zelí
Můj postup krok za krokem
1. Bramborákové těsto s „vylepšením“
Brambory nastrouhám, osolím a nechám chvíli stát, aby pustily vodu. Tady dělám tu nejdůležitější věc: Vodu sliju do misky a počkám, až se na dně usadí bílý škrob. Vodu vyliju, ale ten drahocenný škrob vrátím zpět k bramborám. Díky tomu budou bramboráky neuvěřitelně křupavé. Přidám vejce, trochu mléka, mouku a hromadu česneku s majoránkou.
2. Sladkokyselé zelné nebe
Kysané zelí propláchnu (jen lehce, ať neztratí říz) a dusím s cukrem doměkka. Osobně doporučuji udělat ho opravdu sladkokyselé – ten kontrast k pálivému česneku v bramboráku je přesně to, co z cmundy dělá legendu.
3. Uzené jako z plakátu
Plátky krkovice si nejdřív pár minut povařím ve vodě. Můj tip pro vás: Tím se maso prohřeje a zbaví přebytečné soli. Pak ho krátce osmažím na pánvi, aby chytlo tu krásnou barvu a jemnou kůrčičku.
4. Finále na sádle
Na sádle smažím tenké bramboráky dozlatova. Pak už jen zbývá naložit: bramborák, pořádná porce zelí a na to ten zlatavý plátek uzeného.
Tipy pro nejlepší výsledek
„Do bramborákového těsta vždycky přilévám trochu horkého mléka. Je to starý trik, díky kterému brambory na vzduchu neoxidují a těsto zůstane krásně světlé i po hodině. A s tím sádlem opravdu nešetřete – olej nikdy nedodá bramboráku tu správnou hospodskou chuť a křupavost.”
Často se mě ptáte (FAQ)
Proč se cmunda jmenuje ‚po kaplicku‘?
- Traduje se, že tenhle styl podávání (maso a zelí v bramboráku) se stal hitem v Kaplici, a od té doby se pod tímto názvem rozšířil do celé republiky. Je to v podstatě vylepšený jihočeský bramborák.
Můžu použít i jiné maso než krkovici?
- Určitě, skvělý je i uzený bůček nebo plec. Ale krkovice je ideální střed – je dostatečně šťavnatá, ale ne příliš mastná.
🍺 Když milujete jídla, která si na nic nehrají…
Kaplická cmunda je přesně ten typ jídla, který voní po sádle, česneku a poctivé kuchyni. A pokud vám chutná taková klasika, je dost možné, že si zamilujete i další recepty, které stojí na jednoduchých surovinách a silné chuti 👇
- 🥘 Pokud vás baví jídla, která vypadají obyčejně, ale chutnají jako sváteční oběd, nenechte si ujít Sedláckou bídu, co chutná jako královské hody – kombinace brambor, masa a výpeku, která vás překvapí svou plností a sytostí.
- 🥔 A jestli máte slabost pro křupavé bramborové klasiky s výraznou omáčkou, určitě vyzkoušejte bramboráčky s cibulovou omáčkou a uzeným masem – zlatavé placky přelité voňavou cibulovou omáčkou, která se krásně vpije do každého sousta.
Protože česká kuchyně není o dietách. Je o chuti, vůni a talíři, který vás zasytí tak, že na něj budete vzpomínat ještě večer.
Kaplická cmunda je pro mě přesně ta „nedělní jistota“ – když se udělá na sádle a s dost česnekem, tak to nemá chybu. Zelí sladkokyselé mi k tomu sedí víc než jen takové „kyselé bez cukru“.
To vrácení škrobu zpátky do těsta zní logicky a přiznám se, že to zkouším poprvé podle receptu. Obvykle mi bramboráky časem šednou, tak jsem zvědavej, jestli to opravdu pomůže.
Uzené jsem si vždycky dávala rovnou na pánev, ale tip s krátkým povařením ve vodě dává smysl kvůli soli. Chuť pak opravdu bývá jemnější a líp se to snoubí se zelím.
Sádlo bez debat, to je podle mě půlka úspěchu. Jen pozor na množství česneku, já ho dávám radši „na tichou kontroverzi“ a ne půl sklenice, aby to nebylo úplně dominantní.
Majoránka v bramboráku je za mě top, to je taková ta domácí vůně z kuchyně. A to mléko „na světlost“ mi připomíná babiččiny triky.
Já jsem na tohle spíš skeptickej, protože bramboráky mi občas stejně chytnou těžší konzistenci. Ale když se to udělá správně a nechají se osmažit dozlatova, tak to pak chutná fakt poctivě a ne „mokrým dojmem“.