Legionářské řezy patří mezi moučníky, které se v českých domácnostech pečou už desítky let – a není divu. Křehké máslové těsto, sladkokyselá marmeláda a nadýchaný ořechový sníh tvoří dokonalou kombinaci chutí, která nikdy nezklame. Tyhle řezy jsou ideální ke kávě, na rodinné oslavy i jen tak pro radost – a nejlepší jsou druhý den, když se všechny chutě krásně propojí.
Co budeme potřebovat na legionářské řezy
Na těsto:
- 400 g polohrubé mouky
- 200 g Hery (nebo másla)
- 4 žloutky
- 1/2 balíčku prášku do pečiva
- 100 g moučkového cukru
Na sníh:
- 4 bílky
- 100 g cukru krupice
- 150 g mletých nebo strouhaných ořechů
Dále:
- Ovocná marmeláda podle chuti (např. meruňková nebo rybízová)
Jak budeme postupovat – krok za krokem
1. Příprava těsta
Na vále nebo v míse smícháme polohrubou mouku, moučkový cukr, prášek do pečiva, žloutky a změklou Heru. Vypracujeme hladké těsto, které rozválíme na pečicím papíře do velikosti plechu (cca 30 × 40 cm). Těsto i s papírem přeneseme na plech.
2. Příprava sněhu
Z bílků a cukru krupice ušleháme pevný sníh, do kterého lehce vmícháme strouhané nebo mleté ořechy.
3. Skládání a pečení
Na připravené těsto rovnoměrně rozetřeme vrstvu marmelády a poté naneseme ořechový sníh. Pečeme v předehřáté troubě na 170 °C přibližně 25 minut, dokud sníh nezezlátne.
4. Dokončení
Po upečení necháme řezy zcela vychladnout a poté je nakrájíme na menší porce. Uchováváme v chladu – druhý den chutnají ještě lépe, protože se všechny chutě krásně propojí.
Závěr
Legionářské řezy jsou symbolem klasické české cukrařiny – jednoduché, poctivé a plné chuti. Křehké těsto, ovocná marmeláda a voňavý ořechový sníh tvoří dezert, který nikdy neomrzí. Ideální k čaji, kávě nebo na sváteční stůl.
Legionářské řezy mám spojené s návštěvami u babičky—a přesně takhle mají být křehké. Já dávám rybízovou marmeládu a druhý den jsou fakt nejlepší.
Tyhle řezy se povedou i začátečníkům, když se nepřepálí sníh. 170 °C mi sedí, ale hlídám spíš barvu než čas, někdy to trvá o pár minut déle.
Křehké těsto + marmeláda je top kombinace, tohle nikdy nezklame. Jen mi trochu vadí, že když marmeláda teče, tak se mi sníh někdy promíchá—přidávám ji radši v tenčí vrstvě.
Dělám to skoro podle receptu, akorát používám víc ořechů, ať je to výraznější. Manželka pak říká, že to chutná skoro jako z cukrárny.
Ořechový sníh je moje slabost, ale musím ušlehat fakt pevně, jinak nevydrží hezky stát. Když se nechají vychladnout, krájí se to pak mnohem líp.
Za mě super ke kávě, hlavně když je doma něco „na druhý den“. Marmeládu dávám meruňkovou a voní to po celé kuchyni.
Recept je jednoduchý a suroviny nejsou žádná chemie, proto to mám rád. U mě to ale chce trochu vyšší vrstvu těsta, jinak je to pak tenčí a rychleji to vyschne.
Poprvé jsem zkusila ořechy jemněji mleté a výsledek byl jemnější, než když jsou nahrubo. Jinak souhlasím, že to druhý den chutná propojeněji.
Mám rád klasiku, takže legionářské řezy děláme i na rodinné oslavy. Jen doporučuju nechat je fakt vychladnout celé, jinak se při krájení rozpadnou.
Přesně tenhle dezert si pamatuju z dětství—a recept sedí. Nejvíc oceňuju, že se dá připravit předem a člověk má klid, protože chutná i další den.