Aktuální houbařská sezóna, živená nedávnými dešti a stále příznivými teplotami, je v plném proudu. Houbaři se domů vracejí s plnými košíky a zdá se, že lesy jsou v určitých lokalitách skutečně štědré. Zaměřte se na tyto dominantní a chutné druhy, které aktuálně rostou nejhojněji, a naučte se je bezpečně poznávat.
1. Hřib hnědý (Imleria badia) – Král podzimu
Hřib hnědý, lidově často zvaný „suchohřib hnědý“, je jedním z nejoblíbenějších a nejčastějších úlovků podzimních lesů. Je houževnatý, málo červivý (obzvláště mladé plodnice) a skvěle se hodí ke sušení i do smaženice.
Jak ho poznat:
- Klobouk: Kaštanově až čokoládově hnědý, sametově hladký a suchý, za vlhka může být mírně slizký.
- Rourky: Bělavé, později žluté až žlutozelené. Po otlačení rychle modrají.
- Třeň (noha): Světlejší než klobouk, válcovitý, bez síťky (na rozdíl od pravého hřibu smrkového).
- Dužina: Po rozkrojení nad rourkami mírně modrá.
Na co si dát pozor:
- Modrání dužiny je přirozené a neškodné! Nepleťte si ho s jedovatými hřiby s výrazně červenými póry.
2. Klouzky (Suillus) – Mistři v borovém jehličí
Klouzky jsou typickými houbami jehličnatých lesů, především pod borovicemi (klouzek obecný) a modříny (klouzek sličný). Ačkoliv se někteří houbaři zdráhají kvůli slizu na klobouku, jsou to vynikající jedlé houby.
Nejčastější druhy:
- Klouzek obecný (Suillus luteus): Má čokoládově hnědý klobouk a charakteristický prstenec na třeni. Pokožka klobouku jde snadno sloupnout. Roste pod borovicemi.
- Klouzek sličný (Suillus grevillei): Oranžový až žlutohnědý klobouk, žlutý třeň se žlutým prstencem. Roste pod modříny.
Jak je zpracovat: Slizká pokožka se sice loupá, ale není to nutné. Lze ji setřít ubrouskem nebo klouzek nechat oschnout. Jsou ideální do smetanových omáček, gulášů nebo nakládané do octa.
3. Křemenáče a Kozáky (Leccinum) – Houby březových a osikových hájů
Tito elegantní krasavci se silnou nohou a šupinkami na třeni jsou oblíbenými úlovky. Často je najdete ve smíšených a listnatých lesích.
- Křemenáče (např. křemenáč osikový): Vyznačují se oranžovým až červeným kloboukem.
- Kozáky (např. kozák březový): Mají hnědý klobouk a rostou výhradně pod břízami.
Charakteristika: Všechny druhy mají na noze (třeni) tmavé, drsné šupinky. Dužina po rozkrojení často růžoví nebo černá, což je normální a není to znak znehodnocení (pokud se důkladně tepelně upraví).
Na co si dát pozor: Křemenáče a kozáky je potřeba vždy důkladně tepelně upravit (minimálně 20 minut), protože syrové nebo nedostatečně provařené mohou být těžce stravitelné a způsobovat zažívací potíže.
4. Holubinky (Russula) – Lupenaté královny
Holubinky rostou hojně a nabízejí celou škálu barev. Pro houbaře začátečníky platí jednoduché, ale klíčové pravidlo: žádná holubinka není smrtelně jedovatá, ale některé jsou nejedlé pro svou palčivou nebo hořkou chuť.
Jak je poznat (bezpečný trik):
Křehká dužina: Holubinky a ryzce mají dužninu, která se při lomu lasturovitě vylomí (jako jablko), nikoli vláknitě (jako muchomůrky).
Pravidlo ochutnání: Ulomte malinký kousek lupenu a ochutnejte (POZOR: Platí jen pro holubinky a ryzce!). Pokud je houba mírná, nepalčivá a nehořká, je jedlá a chutná. Pokud pálí nebo je hořká, nechte ji v lese.
Nejchutnější druhy: Holubinka nazelenalá (klobouk políčkovitě popraskaný, zelený) a holubinka namodralá (často fialový klobouk, lupeny jsou „mastné“ a netřepí se).
Na co si dát pozor: Vždy se ujistěte, že nejde o muchomůrku zelenou, která má také často zelený klobouk. Muchomůrka má ale pochvu (kalich smrti) u paty třeně a na třeni má prstenec – obojí holubinkám chybí!
Vzácnější, ale aktuálně oblíbené úlovky
V letošní sezóně se daří i těmto unikátním houbám:
Kotrč kadeřavý (Sparassis crispa)
Tento klenot připomínající mořskou houbu nebo květák je skutečnou lahůdkou.
Jak ho poznat: Má světle okrovou barvu a skládá se z mnoha zprohýbaných, kadeřavých a laločnatých větviček, které vyrůstají ze společné báze.
Kde roste: Obvykle u paty kmenů borovic a smrků, často skrytý pod jehličím.
Využití: Vynikající je do polévek nebo jako houbový „řízek“ v trojobalu.
Ryzec pravý/borový (Lactarius deliciosus)
Jedná se o jednu z nejchutnějších hub vůbec.
Jak ho poznat: Má rezavě oranžový klobouk s koncentrickými kruhy a po poranění vylučuje oranžové mléko. Po chvíli se poraněná místa zbarvují zeleně.
Kde roste: Vždy ve spojení s borovicemi.
Přejeme vám plné košíky a bezpečný návrat z lesa!
Recepty z hub: osvědčené tipy
Pro rychlou orientaci přikládáme výběr houbových receptů, které patří mezi nejvyhledávanější. Odkazy vedou na ověřené stránce s recepty.
Letos jsem taky z lesa přivezla nejvíc hřiby hnědé a musím říct, že jsou fakt parádní. Modrání se nebojím, poznám je podle toho bez síťky na třeni.
Klouzky mám rád, i když se jich člověk musí trošku „zbavit“ toho slizu. V omáčce nebo na guláš jsou ale skvělé a košík se plní rychle.
Křemenáče/kozáky beru jen když je mám jisté a vždycky je dobře tepelně upravím. Minule jsem to uspěchala a pak mě to celý večer rozhodilo, takže už na tom nešetřím.
Holubinky beru spíš opatrně, ale ten trik s ochutnáním malinkého kousku mi přijde rozumný. Jen bych k tomu přidal, že to vždycky chce opravdu jistotu, co přesně ochutnáváte.
Hřib hnědý mi letos zachutnal víc než smrkový typy, přijde mi, že je méně červivý. Sušila jsem a pak jen oživil v polévce – výsledek super.
U klouzků mi vyhovuje, že se aspoň snadno poznají pod borovicemi a mají ty typické znaky. Jen nechápu, proč se někdo děsí toho slizu, vždyť se to dá setřít ubrouskem.
Kozáky mám nejradši k řízkům a vždycky dávám pozor na to, že mají šupinky na třeni. Přijde mi, že ten článek dobře shrnuje, co je normální a co ne, hlavně u dužniny.
Kotrč kadeřavý jsem letos poprvé zkusil a fakt to vypadá jako „jedlý květák“. Do polévky byl úplně top, jen to chce trochu trpělivosti s očištěním.