Hledáte recept na opravdu vydatnou, hustou a poctivou polévku, po které už nikdo nebude mít hlad? Staročeská couračka je přesně to, co potřebujete! Své vtipné jméno dostala podle dlouhých vláken kysaného zelí, která se při jídle „courají“ ze lžíce. Základem je skvělé kysané zelí, vůně slaniny a poctivé zjemnění smetanou. Zvládne ji i úplný začátečník a chutná naprosto božsky!
🛒 Co budeme potřebovat:
Na zelný základ:
- 500 g kysaného zelí (i s nálevem!)
- 3 středně velké brambory
- Koření: 2 bobkové listy, 5 kuliček nového koření, 1 lžička celého pepře, kmín
- Sůl a 2–3 lžíce cukru (na vyvážení kyselosti)
Na slaninovou jíšku a zjemnění:
- 150 g uzené slaniny
- 1 větší cibule
- 3 lžíce sádla (nebo oleje)
- 2 lžíce hladké mouky
- 200 ml smetany (ke šlehání nebo na vaření)
👩🍳 Jak budeme postupovat:
1. Voňavý zelný základ: Do většího hrnce vložte kysané zelí i s jeho šťávou. Přilijte tolik studené vody, aby bylo zelí hezky ponořené. Přidejte bobkový list, nové koření a celý pepř (Tip: Koření dejte do čajového vajíčka nebo plátýnka, ať ho pak nemusíte v polévce lovit). Přiveďte k varu a podle chuti oslaďte, aby se vyvážila kyselost.
2. Brambory vaříme zvlášť (Trik šéfkuchařů): Oloupané brambory nakrájejte na malé kostičky a dejte je vařit do druhého menšího hrnce s osolenou a okmínovanou vodou.
💡 Proč ne do jednoho hrnce? Kdybyste dali syrové brambory vařit přímo do hrnce s kysaným zelím, kvůli kyselému prostředí by nikdy nezměkly a zůstaly by tvrdé!
3. Kouzlo slaninové jíšky: Zatímco se zelí a brambory vaří, připravte si na pánvi základ chuti. Slaninu nakrájejte na kostičky a orestujte ji. Přidejte sádlo a nadrobno nakrájenou cibuli. Jakmile je cibulka usmažená krásně dozlatova, zasypte ji hladkou moukou. Minutku zasmahněte a máte dokonalou cibulovo-slaninovou jíšku.
4. Spojení všech chutí: Horkou jíšku ze slaniny pečlivě vmíchejte do hrnce s vařícím se zelím. Vše nechte společně asi 10 minut mírně probublávat, aby se polévka zahustila a ztratila se chuť syrové mouky.
5. Zjemnění smetanou a finále: Na závěr do hrnce přidejte uvařené brambory (bez vody, ve které se vařily) a vše zjemněte přilitím smetany. Krátce prohřejte (už nevařte klokotem), případně dosolte a máte hotovo!
Jak polévku ještě vylepšit? > Pro masožravce: Na pánvi opečte na kolečka nakrájenou kvalitní pikantní klobásku a přidejte ji do hotové polévky.
Babiččin tip: V mnoha rodinách se do talíře s couračkou přidává na měsíčky nakrájené natvrdo uvařené vejce. Výborně se sem hodí i špetka mleté sladké papriky přidané do jíšky!
🥣 Kam dál, pokud milujete tradiční české polévky?
Pokud máte rádi podobně poctivé polévky, určitě vyzkoušejte také krkonošské kyselo. Tato slavná horská polévka s kváskem, houbami a vajíčky patří mezi skutečné poklady české kuchyně.
Velmi oblíbenou klasikou je také zasmažená kmínová polévka s vejcem, která je jednoduchá, rychlá a překvapivě plná chuti.
České polévky mají jedno společné – jsou jednoduché, syté a voní domovem. Stačí pár základních surovin a během chvíle máte na stole poctivé jídlo.
Couračku znám z dětství a musím říct, že tahle kombinace kysaného zelí a slaniny fakt dělá tu správnou „domácí“ chuť. Nejlepší je ten trik s bramborama zvlášť, u mě to vždycky dopadne stejně dobře.
Přiznám se, že jsem kdysi brambory hodil rovnou do zelí a byly tvrdé—takže článek mi to hezky vysvětlil. Teď to vařím přesně jako píšou a konečně je polévka opravdu krémově hustá.
Smetanu dávám vždycky až úplně na závěr a už jsem si zvykla ji nechat jen prohřát, aby se neztratila jemnost. Vypadá to pracně, ale výsledek stojí za to a druhý den je ještě lepší.
Za mě super nápad s osolením a cukrem na vyvážení kyselosti, bez toho to někdy bývá „ostřejší“, než by mělo. Klobásku jako masožravce přidávám taky, ale spíš méně, ať nepřebije zelí.
Vypadá to úplně přesně jako polévka od babičky, jen ta naše byla ještě víc „hutná“. Já navíc do talíře občas dávám vejce na měsíčky a s paprikou to má krásnou barvu i chuť.
Nejsem si jistý jen tím množstvím cukru, každej má zelí jinak kyselé, takže bych začal radši opatrně. Jinak ale postup s čajovým vajíčkem na koření je geniální—nic pak nelovíte.
Popravdě mě nejvíc láká ta slaninová jíška, protože dává polévce takovou hloubku. Zkoušela jsem i s jinou slaninou a uzená je fakt znát, ta vůně je nepřehlédnutelná.
Couračka je pro mě typická „jedno jídlo a zbytek dne hotovo“. Brambory zvlášť jsem dřív neřešil, ale po tomhle článku to určitě zkusím—hustota bude určitě lepší.
Krátce: chutná to božsky, ale chce to hlídat, aby se mouka ve jíšce povařila aspoň těch pár minut. Já to dělám vždycky bez klokotu na konci a konzistence je pak fakt sametová.