S manželem máme jedno spolehlivé auto, které udržujeme v čistotě a pravidelně servisujeme. Bratr mého muže nás minulý týden poprosil, jestli bychom mu vůz nepůjčili na víkend. Potřeboval údajně odvézt nějaké věci na chatu a jeho vlastní auto bylo v servisu. Manžel mu chtěl pomoct, tak jsme souhlasili. Auto si přebíral s plnou nádrží a čerstvě umyté.
V neděli večer přivezl klíče, hodil je na stůl v předsíni, řekl rychlé „díky, bylo to super“ a hned se měl k odchodu. Už to mi přišlo trošku podezřelé, protože normálně si dá kávu a chvíli popovídá.
Když jsem druhý den ráno sedla do auta, že pojedu do práce, okamžitě na mě vykoukla kontrolka rezervy. Projel celou nádrž a ani ho nenapadlo dotankovat doplna nebo dát alespoň pár stovek na benzín. Skutečné překvapení ale přišlo, když jsem na parkovišti u obchodu vystoupila a podívala se na zadní část auta. Pravý roh nárazníku byl hluboce odřený až na plast a světlo bylo prasklé.
Manžel mu hned volal. Švagr nejprve tvrdil, že auto vrátil v pořádku a že nám ho musel někdo odřít až před naším domem. Když mu ale manžel řekl, že náš soused ho viděl v neděli odpoledne couvat na chatě do sloupku, obrátil. Začal tvrdit, že to „nic není“, že je to jen stará věc a děláme z toho zbytečnou vědu.
Odmítá uhradit jak opravu nárazníku, tak spotřebovaný benzín. Když jsme se o tom zmínili na rodinné oslavě, zbytek příbuzných nám řekl, že bychom neměli dělat zlou krev v rodině kvůli „pár tisícovkám za plasty“. Auto už mu v životě nepůjčíme.
Přečtěte si také
