Sousedka láká k našemu vchodu toulavé kočky na misky s jídlem. U dveří je zápach, roztrhané pytle a na stížnosti tvrdí, že nemáme srdce

Máte i vy vlastní příběh, o který se chcete podělit? Budeme rádi, když nám ho pošlete. Můžete tak učinit zcela anonymně prostřednictvím naší Facebook stránky:

Tohle napsal sám život

Facebook stránka

Máš i ty svůj příběh?

Poděl se anonymně a pomoz ostatním – tvůj příběh může někomu změnit den ❤️

Chci se přidat

Bydlíme v pětipatrovém paneláku v Mostě. Náš vchod byl vždycky docela čistý, ale od jara máme ze vstupu do domu doslova hygienickou pohromu. Může za to paní Bohuna z prvního patra – starší paní, která se rozhodla, že z prostoru přímo pod našimi okny a u vchodových dveří udělá útulek pro všechny toulavé kočky z okolí.

Začalo to nenápadně jednou plastovou miskou s granulemi na schodech. Jenže dneska už je u vchodu celej arzenál.

Bohuna tam stahuje z okolí snad patnáct koček. Každé ráno a večer jim k vchodovým dveřím nosí otevřené konzervy, zbytky zbytků od večeře, syrové rybí hlavy a misky s mlékem.

A výsledek? Před domem je nesnesitelný zápach. V tomhle letním horku se ty nevysypané konzervy a syrové maso na slunci během dvou hodin promění v hnijící spoušť, kolem které létají roje much. Kočky navíc pravidelně roztrhají pytle s odpadky, které tam Bohuna nechává jako „stříšky“, takže po celém trávníku u vchodu válejí mastné papíry a zbytky.

Nejhorší je ale ten smrad. Kočky si z keřů hned vedle dveří a ze záhonu pod okny udělaly jedno velké veřejné WC. Do domu se nedá vejít, aniž by člověk nemusel držet dech, a lidé v přízemí nemohou v noci vůbec otevřít okna.

Včera odpoledne jsem ji chytila přímo při činu, když k vchodu nesla další hrnec s nějakou zapáchající rybí polévkou.

Snažila jsem se mluvit klidně, i když mi bylo na zvracení: „Paní Bohuno, nezlobte se, ale tohle už fakt přeháníte. Podívejte se na ten nepořádek a mouchy. Ten smrad u vchodu je nesnesitelný, do bytů v přízemí jde hniloba a u dveří se nedá projít. Jestli chcete kočkám pomáhat, nosíme to jídlo dál k lesoparku nebo to řešte s útulkem, ale netahejte je přímo k našim dveřím!“

Bohuna se na mě podívala, jako bych jí právě navrhla utratit vlastní vnoučata, zkřížila ruce na prsou a hystericky na mě spustila: „Vy jste necitelná, zlá ženská bez kouska srdce! Ti chudáci nemají co žrát a vy byste je nechala pojít hlady! Vám vadí dvě misky? Jste bezcitní sobci, všichni v tomhle domě! Zvířata jsou lepší než lidi a já je tady umřít nenechám!“

Snažila jsem se jí vysvětlit, že ty kočky přenášejí parazity, mňoukají pod okny celé noci, jak se tam perou o teritorium, a že krmením u vchodu znečišťuje společný prostor. Bohuna mi na to jen drze odsekla, že chodník před domem je městský, tudíž si tam může dávat, co chce, a že jestli jí ještě jednou sáhnu na misky, nahlásí me na policii za týrání zvířat.

Vrchol byl, když jsem se dozvěděla, že paní z družstva už jí poslala dvě výzvy, ale Bohuna je prostě ignoruje a sousedům se vysmívá do obličeje.

Dneska ráno jsme se sousedy z přízemí došli. Vzali jsme rukavice, čisticí prostředky, všechny ty hnijící misky a roztrhané krabice jsme naházeli do popelnice a chodník u vchodu vystříkali dezinfekcí. Bohuna na nás z okna řvala, že jsme vrahové zvířat a že na nás zavolá ochránce práv. Pokud v tom ale bude pokračovat, podáváme hromadnou stížnost na odbor životního prostředí kvůli znečišťování veřejného prostranství a šíření zápachu. Pomáhat zvířatům je hezká věc, ale dělat ze společného vchodu smrduté smetiště na úkor padesáti lidí z domu, to už nemá s láskou k přírodě nic společného.