Sousedka z horního patra krmí z okna holuby. Máme zakývané zábradlí i nová okna a podle ní prý přejeme zvířatům smrt

Máte i vy vlastní příběh, o který se chcete podělit? Budeme rádi, když nám ho pošlete. Můžete tak učinit zcela anonymně prostřednictvím naší Facebook stránky:

Tohle napsal sám život

Facebook stránka

Máš i ty svůj příběh?

Poděl se anonymně a pomoz ostatním – tvůj příběh může někomu změnit den ❤️

Chci se přidat

Bydlíme ve třetím patře cihlového domu v Plzni. Loni na podzim jsme s manželem dali všechny naše úspory do rekonstrukce – máme nová bílá plastová okna, nové parapety a nechali jsme si zrenovovat i malý balkon. Měla to být naše chlouba. Jenže naše radost trvala přesně do chvíle, než se nad nás přistěhovala paní Jarmila.

Jarmila je paní v důchodu, která žije sama a očividně se hodně nudí. Našla si ale neuvěřitelného koníčka – zamilovala se do městských holubů.

Každé ráno přesně v sedm hodin otevře okno dokořán a vyсыпа na parapet obří hrsti starého pečiva, zrní a čočky. Během minuty se nad náš dům sletí celé sídlištní hejno. Desítky holubů krouží přímo nad našimi okny, sedají na zábradlí našeho balkonu, mlátí křídly do skel a čekají, až na ně přijde řada.

A výsledek? Absolutní katastrofa.

Naše nová bílá okna jsou věčně polepená holubím trusem, parapety jsou kompletně zničené a na balkónové zábradlí se nedá vůbec sáhnout. Ráno nás místo budíku vístřelky a hlasité vrkání přímo za hlavou. O tom, že nemůžeme na balkoně sušit prádlo nebo vyvětrat, aniž by nám do bytu nevletělo holubí peří a hmyz, ani nemluvím.

Minulý týden už mi ruplo v kouli. Vzala jsem hadr, saponát, vyčistila okna a šla o patro výš za Jarmilou.

Snažila jsem se mluvit slušně, i když ve mně všechno vřelo: „Paní Jarmilo, prosím vás moc, mohla byste přestat krmit ty holuby z okna? Podívejte se, jak vypadají naše nová okna a balkon. Všechno je to zakývané, ten trus rozežírá lak a nedá se tu vůbec větrat. Jestli chcete krmit ptáčky, kupte si krmítko pro sýkorky nebo jim nosíme zrní dolů do parku.“

Jarmila se na mě podívala s výrazem náboženské mučednice, chytila se za srdce a s hysterickým tónem mi začala vyčítat: „Vy jste necitelná, zlá ženská! Ti chudáci ptáčkové mají hlad, nemají v tomhle městě co žrát a vy byste je nejradši nechala pojít hlady! Vám vadí trocha přírody? To vám ta vaše nová plastová okna zamotala hlavu tak, že přejete ubohým zvířatům smrt?!“

Normálně ze mě před celým domem udělala tyrana zvířat jenom proto, že nechci mít byt oblepený holubími výkaly a mít z okna holubník.

Když jsem jí řekla, že holubi přenášejí nemoci, roztoče a že jejich trus ničí majetek celého domu, odsekla mi, že zvířata jsou čistší než lidi a že ona krmit nepřestane, protože jí v tom žádný soused bránit nebude. A práskla dveřmi.

Dneska ráno ten teror začal znovu. Hned po sedmé ráno rána na parapet, slet padesáti holubů a nová nálož na našich čistých sklech.

Už jsem to nafotila a poslala oficiální stížnost na správu domu i na městskou hygienu, protože holubí trus je reálné zdravotní riziko. Soused z druhého patra navíc navrhl, že pokud nepomůže domluva od družstva, koupíme makety dravců a ultrazvukové plašiče a namontujeme je přímo pod její okna. S lidmi, co pletou přirozenou úctu k přírodě s krmením městských škůdců na úkor všech sousedů, to totiž po dobrém očividně nejde.