Zakázali jsme na svatbě děti. Rodina nám vyhrožuje bojkotem a tchyně ruší účast

Máte i vy vlastní příběh, o který se chcete podělit? Budeme rádi, když nám ho pošlete. Můžete tak učinit zcela anonymně prostřednictvím naší Facebook stránky:

Tohle napsal sám život

Facebook stránka

Máš i ty svůj příběh?

Poděl se anonymně a pomoz ostatním – tvůj příběh může někomu změnit den ❤️

Chci se přidat

S přítelem plánujeme svatbu na konec srpna. Chceme ji mít na vyhlášeném statku u rybníka – místo je krásné, ale má taky kamenné schody, otevřenou vodní plochu a dřevěnou terasu s vysokým schodem. Od začátku jsme si přáli komornější, elegantní večerní párty s dobrým jídlem, drinky a hudbou, kde si všichni dospělí po dlouhé době odpočinou, popijí a pobaví se bez neustálého hlídání a pobíhání.

Proto jsme se rozhodli pro jednoznačné pravidlo: svatba bude pouze pro dospělé. Na pozvánky jsme slušně napsali, že si náš den přejeme užít v komorní atmosféře bez nejmenších hostů, a poprosili jsme příbuzné, aby si na ten jeden den sehnali hlídání.

Garantuju vám, že v tu chvíli u nás v rodině vypukla třetí světová válka.

Jako první vyprskla švagrová, která má tři děti ve věku od dvou do sedmi let. Hned večer mi volala s hysterickým křikem, co si to dovolujeme. Prý děláme ze svatby snobskou akci, separujeme rodinu a její děti očividně považujeme za nějaké nevychované chudáky. Když jsem se jí snažila vysvětlit, že na statku je hned vedle terasy hluboký rybník a my nechceme mít místo oslavy strach, že tam nějaké dítě zahučí, odsekla mi, že si svoje děti umí pohlídat sama a že žádné chůvy platit nebude.

Do hodiny se přidala tchyně. Ta mi na rovinu řekla, že pokud na svatbě nebudou její vnoučata, tak nepříjde ani ona s tchánem, protože rodinná akce bez dětí pro ni nemá žádný smysl.

Korunu tomu nasadil můj vlastní strýc, který do rodinné skupiny na WhatsAppu napsal, že tohle je vrchol sobectví a že pokud neakceptujeme jeho děti, nemáme počítat ani s ním, ani se svatebním darem.

Během dvou dnů se z našeho vysněného dne stal čistý nátlakový boj. Polovina rodiny z přítelovy strany nám teď vyhrožuje kompletním bojkotem a dávají nám ultimáta: buď povolíme děti, nebo dorazí jen polovina hostů a zbytek s námi přestane mluvit.

Přítel je z toho špatný a začíná cukat, že jim radši ustoupíme, aby byl klid. Jenže já odmítám platit stotisícovou svatbu jen proto, abych na vlastním obřadu poslouchala křik batolat, při prvním tanci zakopávala o děti na parketu a celý večer dělala animátorku příbuzným, kteří si odmítli na šest hodin sehnat babičku nebo sousedku na hlídání.

Svatba má být o nás dvou, ne o tom, abychom se podřizovali diktátu uražených příbuzných. Dneska jsem všem poslala zprávu, že naše rozhodnutí platí a kdo nechce dorazit, jeho věc. Jestli si rodina dokáže zničit vztahy jen kvůli tomu, že nedostali pozvánku pro svoje děti na osm hodin večer, tak ty vztahy za moc nestály ani předtím.