Bydlíme v prvním patře paneláku v Havířově. Před domem máme docela pěkný kousek trávníku se stromy, kde dřív běhaly děti nebo tam lidi venčili psy. Píšu dřív, protože za poslední dva měsíce se z našeho trávníku stala doslova lesní usazovací nádrž na hnijící jídlo. A může za to pan Jindřich ze čtvrtého patra.
Jindřich je sedmdesátník, který žije sám a očividně vyznává pravidlo, že vyhodit jakékoliv jídlo do popelnice je smrtelný hřích. Místo toho má ale jinou, naprosto šílenou metodu.
Všechno, co nesní nebo co mu v lednici zplesniví, jednoduše vezme, otevře okno a mrští to dolů na trávník.
Nejsou to ale jen staré kůrky chleba pro ptáky. Dvakrát týdně z jeho okna letí obří hromady oschlých houskových knedlíků, rozmačkané brambory, zkažený vlašák, a dokonce i zbytky omáček nebo mastné výpeky z pečení, které flákne rovnou z hrnce dolů.
Výsledek je naprosto odporný.
Na trávníku přímo pod našimi okny leží rozpadlé mastné knedlíky nacucané omáčkou, na kterých se v létě rojí stovky masových much. Ten hnilobný zápach se z trávníku táhne přímo k nám do bytu, takže nemůžeme v noci ani vyvětrat. A co je vůbec nejhorší – minulý týden v podvečer jsem se podívala z okna a viděla jsem, jak se v tom hnijícím knedlíkovém těstě vesele krmí tři obří sídlištní potkani.
To už byla poslední kapka. Vyběhla jsem do čtvrtého patra a začala bušit na Jindřicha.
Když otevřel, stál v zástěře a z bytu mu šla vůně dalšího jídla. Říkám mu vzteky bez sebe: „Pane Jindřichu, to si děláte legraci?! Vy zase vyhazujete z okna knedlíky a omáčky na trávník? Podívejte se dolů, vždyť se tam kvůli tomu hnusu stahují potkani! Měl byste vidět ten smrad a mouchy, co máme pod okny!“
Jindřich na mě překvapeně koukal, pak zamračil obočí a s naprosto vážnou tváří mi začal kázat: „Mladá paní, vy nemáte žádnou úctu k jídlu! Za nás se jídlo do popelnice nikdy nevyhazovalo, to je hřích a plýtvání! Já to dávám ptáčkům a zvířatům, ti si s tím poradí. Lepší než aby to hnilo v popelnici.“
Snažila jsem se zachovat chladnou hlavu, i když mi vyletěl tlak: „Ptáci opravdu nejedí houskový knedlík s UHO omáčkou! Jedí to potkani! Jestli nechcete plýtvat, tak méně vařte, ale házet omáčky z okna na společný trávník je nehoráznost a znečišťování prostředí!“
Jindřich se ale nenechal vyvést z míry. Odsekl mi, že on jídlo do koše házet nebude, protože je věřící člověk, trávník je obecní, takže si tam ptáci můžou zobat, co chtějí, a já jsem podle něj přecitlivělá hysterka z města, co nezná hodnotu jídla. A prásknul mi dveřmi před nosem.
Ten chlap je schopen obhajovat tvorbu potkaního hnízda pod našimi okny nějakou falešnou morálkou o plýtvání.
Dneska ráno jsem celou věc nahlásila na odbor životního prostředí i s fotkami těch potkanů u knedlíků a poslala stížnost na BD. Sousedé z přízemí navíc podepsali petici za uložení pokuty za znečišťování veřejného prostranství a nebezpečí šíření hlodavců. Pokud ani hygiena a pokuta nepomůže, tak mu ty jeho vyhozené knedlíky posbíráme do pytle a vysypeme mu je rovnou na rohožku před dveře. S lidmi, co pletou úctu k jídlu s krmením potkanů z okna, to totiž po dobrém očividně nejde.
Přečtěte si také
- Nevyhazujte staré odřezky dřeva! Proměňte je v roztomilá zvířátka, která oživí vaši zahradu
- Buchta Peřina s kakaovým těstem a tvarohem
- Cuketové placky s mrkví a bramborem: Recept od Judity, který zvládne i začátečník
- Vytvořte si snadno krásného skřítka pomocí plastové nádoby
- Frgálová buchta s tvarohem, povidly a mákem
