Připravte si měkké a nadýchané domácí uzlíky. Když nemáte v lednici vejce nebo je nemůžete použít v dietě a máte chuť na koblihy, můžete si je připravit bez této přísady. Jsou stejně měkké, nadýchané a hladké. Nikdo je nemůže odmítnout!
Co budeme potřebovat:
- 160 ml teplé vody
- 5 g sušeného droždí
- 2 lžíce cukru (+ na posypání)
- 8 g vanilkového cukru
- strouhaná pomerančová kůra – podle chuti
- 2 lžíce rafinovaného slunečnicového oleje (+ na opékání)
- 300 g hladké mouky
- 1/2 lžičky soli
- 1 lžíce másla
Jak budeme postupovat:
1. Do hluboké mísy nalijte teplou vodu. Rozpusťte v něm sušené droždí.
2. Přidejte opražený cukr, vanilkový cukr, nastrouhanou pomerančovou kůru a rafinovaný slunečnicový olej.
3. Postupně přidejte prosátou mouku a sůl. Těsto nejprve promíchejte stěrkou, poté ho prohněťte rukama. Mělo by být měkké, homogenní a nelepivé.
4. Do těsta vmíchejte měkké máslo (pokojové teploty). Po opětovném uhlazení ho hněťte dalších 5 minut.
5. Z těsta vytvarujte kouli a vložte ji do hluboké mísy. Přikryjte je potravinovou fólií a nechte 60 minut kynout na teplém místě.
6. Vykynuté těsto rozdělte na 10 stejných dílů. Vytvarujte z nich kuličky.
7. Z každého kousku těsta vyválejte dlouhou tyčinku o tloušťce asi 8-10 mm. Poté ji přeložte a překrývající se část přilepte prsty – jak je znázorněno na obrázcích níže.
8. Koblihy položte na pečicí papír. Přikryjte je čistou kuchyňskou utěrkou a nechte je 20 minut odpočívat.
9. Na pánvi rozehřejte velké množství oleje. Dřevěnou špejlí můžete zkontrolovat, zda je dostatečně horká: Pokud se kolem ní po ponoření do oleje objeví spousta malých bublinek, můžete začít koblihy smažit.
10. Koblihy přendejte na olej a opatrně zespodu odstraňte pečicí papír (aby si zachovaly pěkný tvar). Smažte je na mírném ohni z obou stran dozlatova.
11. Přendejte je na talíř vyložený papírovými utěrkami, abyste odstranili přebytečný olej.
12. Obalte je v jemném cukru.
13. Uzlíky podávejte s velkým potěšením!
Zkoušela jsem podobné uzlíky bez vajec a musím říct, že to fakt funguje—jsou krásně nadýchané. Jen dávám o trochu méně cukru na posyp, aby nebyly tak sladké.
Hezky popsaný postup, hlavně to kynutí a odpočívat po tvarování. Mně se ale osvědčilo smažit o chlup míň zprudka, ať se jen nespálí venku.
Vůně pomerančové kůry je tady podle mě velké plus. Když mám doma míň času, nechám kynout o trochu kratší dobu, ale pak jsou uzlíky o něco hutnější.
Neříkám, že jsou „stejně“ jako s vejci, ale za mě to je skvělá alternativa, když vejce zrovna nejsou. Smažení na mírném ohni je podle mě klíč.
Mám ráda, že se dají udělat i bez dietních omezení a přitom chutnají jako klasika. Já je po usmažení ještě trochu nechám okapat a pak teprve obalím v cukru.
Tohle skládání těsta mi vždycky připomene dětství a školní brigády, kdy se smažilo všechno možné. Jen pozor na olej—jakmile přestane bublat, už to není ono.