Připravte si měkké a nadýchané domácí uzlíky. Když nemáte v lednici vejce nebo je nemůžete použít v dietě a máte chuť na koblihy, můžete si je připravit bez této přísady. Jsou stejně měkké, nadýchané a hladké. Nikdo je nemůže odmítnout!
Co budeme potřebovat:
- 160 ml teplé vody
- 5 g sušeného droždí
- 2 lžíce cukru (+ na posypání)
- 8 g vanilkového cukru
- strouhaná pomerančová kůra – podle chuti
- 2 lžíce rafinovaného slunečnicového oleje (+ na opékání)
- 300 g hladké mouky
- 1/2 lžičky soli
- 1 lžíce másla
Jak budeme postupovat:
1. Do hluboké mísy nalijte teplou vodu. Rozpusťte v něm sušené droždí.
2. Přidejte opražený cukr, vanilkový cukr, nastrouhanou pomerančovou kůru a rafinovaný slunečnicový olej.
3. Postupně přidejte prosátou mouku a sůl. Těsto nejprve promíchejte stěrkou, poté ho prohněťte rukama. Mělo by být měkké, homogenní a nelepivé.
4. Do těsta vmíchejte měkké máslo (pokojové teploty). Po opětovném uhlazení ho hněťte dalších 5 minut.
5. Z těsta vytvarujte kouli a vložte ji do hluboké mísy. Přikryjte je potravinovou fólií a nechte 60 minut kynout na teplém místě.
6. Vykynuté těsto rozdělte na 10 stejných dílů. Vytvarujte z nich kuličky.
7. Z každého kousku těsta vyválejte dlouhou tyčinku o tloušťce asi 8-10 mm. Poté ji přeložte a překrývající se část přilepte prsty – jak je znázorněno na obrázcích níže.
8. Koblihy položte na pečicí papír. Přikryjte je čistou kuchyňskou utěrkou a nechte je 20 minut odpočívat.
9. Na pánvi rozehřejte velké množství oleje. Dřevěnou špejlí můžete zkontrolovat, zda je dostatečně horká: Pokud se kolem ní po ponoření do oleje objeví spousta malých bublinek, můžete začít koblihy smažit.
10. Koblihy přendejte na olej a opatrně zespodu odstraňte pečicí papír (aby si zachovaly pěkný tvar). Smažte je na mírném ohni z obou stran dozlatova.
11. Přendejte je na talíř vyložený papírovými utěrkami, abyste odstranili přebytečný olej.
12. Obalte je v jemném cukru.
13. Uzlíky podávejte s velkým potěšením!
Zkoušela jsem podobné uzlíky bez vajec a musím říct, že to fakt funguje—jsou krásně nadýchané. Jen dávám o trochu méně cukru na posyp, aby nebyly tak sladké.
Hezky popsaný postup, hlavně to kynutí a odpočívat po tvarování. Mně se ale osvědčilo smažit o chlup míň zprudka, ať se jen nespálí venku.
Vůně pomerančové kůry je tady podle mě velké plus. Když mám doma míň času, nechám kynout o trochu kratší dobu, ale pak jsou uzlíky o něco hutnější.
Neříkám, že jsou „stejně“ jako s vejci, ale za mě to je skvělá alternativa, když vejce zrovna nejsou. Smažení na mírném ohni je podle mě klíč.
Mám ráda, že se dají udělat i bez dietních omezení a přitom chutnají jako klasika. Já je po usmažení ještě trochu nechám okapat a pak teprve obalím v cukru.
Tohle skládání těsta mi vždycky připomene dětství a školní brigády, kdy se smažilo všechno možné. Jen pozor na olej—jakmile přestane bublat, už to není ono.
Přesně tenhle recept bych dal někomu, kdo se bojí „bez vajec“ péct. Těsto je měkké a nelepivé, ale musíte dodržet konzistenci—jinak se to bude hůř tvarovat.
Zkusila jsem přidat ještě vanilku navíc (protože to miluju) a uzlíky byly ještě voňavější. Cukr na obalení dávám až po vychladnutí, ať se tolik nerozpíjí.
Za mě super, že je to z běžných surovin a nemusí se nikde nic shánět. Jediný co bych vytkla: chce to trpělivost u skládání, ale výsledek stojí za to.
Doma máme malé děti, takže ocením, že jsou „pro malé i velké“ a fakt se dají jíst hned. Já to smažím v menších dávkách, aby měly hezkou barvu ze všech stran.