Šťavnaté jahody v těstíčku ze sladké rýžové mouky. Perfektní a lehký dezert. Něco jiného, nádherného a jemného. Jakmile se vám to podaří, budete to dělat častěji. Zamiluje si ho i vaše rodina a přátelé, kteří od vás okamžitě dostanou recept na tak fantastické šťavnaté ovoce v těstě.
Co budeme potřebovat:
Těsto Mochi:
- 120 g rýžové mouky glutinous
- 50 g moučkového cukru
- 200 ml vody
- 100 g bramborového škrobu na zapracování do těsta
- větší jahody
Jak budeme postupovat:
1. Ve velké skleněné míse smíchejte mouku a cukr, přilijte vodu a dobře promíchejte. Zakryjte misku potravinovou fólií a zahřívejte ji 1 minutu v mikrovlnné troubě. Vytáhněte a znovu dobře promíchejte. Tento postup opakujte ještě dvakrát, dokud nezískáte polotuhou lepivou směs.
2. Pokud nechcete použít mikrovlnnou troubu, můžete těsto také vařit v páře v míse nad vodní lázní, přikryté pokličkou, po dobu asi 15 minut, přičemž každých 5 minut dvakrát zamíchejte.
3. Vyklopte těsto na naškrobenou pracovní plochu a bohatě ho posypte další vrstvou škrobu. Protože je těsto velmi lepivé, vždy ho nahoře i dole bohatě potřete škrobem. Vyválejte těsto na tloušťku asi 5 mm a vykrajujte kolečka pomocí vykrajovátka na koláče nebo skleničky. Zbytky těsta poprašte škrobem, spojte je a postup opakujte. Každé kolečko také poprašte škrobem.
4. Do každého kolečka zabalte celou jahodu a máte hotovo.
Tyhle daifuku znám jen z fotek, ale článek je napsaný tak srozumitelně, že bych to snad i zvládla. Hlavně ten postup s mikrovlnkou je super, šetří to čas.
Jahoda uvnitř v tom mochi je podle mě geniální kombinace, jen se bojím toho lepivého těsta. Škrobem rozhodně nepřetlačit, jinak se člověk ušpiní víc než při pečení tradičních věcí.
Přesně takové „jemné“ sladké knedlíčky bych chtěla na víkend k čaji. Já bych možná zkusila místo moučkového cukru lehce méně, ale recept vypadá fakt dobře vyváženě.
U mě to dopadlo poprvé trochu zadrhlo při vykrajování, ale když jsem víc zaprášil plochu, bylo to hned lepší. Jinak chuť jahod je v tom těstě fakt krásně svěží.
Nejlepší na tom je, že i když to vypadá složitě, stačí dodržet krok s ohřevem, dokud nevznikne ta lepivá směs. A pak už jen balit jahody, což je vlastně zábava.
Mám rád japonské dezerty, takže tohle mě nalákalo. Jen bych upozornil, že větší jahody můžou vyžadovat trochu trpělivosti při uzavírání, jinak to občas praskne.
Dala jsem tomu šanci a rodina byla nadšená—hlavně děti to jedly hned, dokud to bylo čerstvé. Recept bych klidně zopakovala, jen si příště připravím víc škrobu po ruce.