Bramboračka. Její chuť je vynikající a samotná polévka je velmi chutná a lahodná. Zasytí i velmi hladového člověka. Určitě ji udělejte!. Zamilujete si ji!
Co budeme potřebovat:
- 2 lžíce másla
- 1 ks mrkve
- 1 ks petržele
- 1/4 ks menšího celeru
- 1 ks cibule
- 1 litr slepičího vývaru (bujónu)
- 4 ks brambor
- 2 hrsti sušených hub
- 2 stroužky česneku
- 1 hrst petrželky
- mletý černý pepř , majoránka – podle chuti sůl
Jíška:
- 3 lžíce másla
- 1,5 lžíce hladká mouka
Jak budeme postupovat:
1. Sušené houby zalijeme vroucí vodou a necháme odstát.
2. Mrkev, petržel a celer očistěte a nakrájejte na menší kostky, očištěné brambory nakrájejte na trochu větší kostky.
3. V polévkovém hrnci osmahněte kořenovou zeleninu na másle, a když začne hnědnout, přidejte nadrobno nakrájenou cibuli a společně restujte, dokud cibule nezesklovatí.
4. Poté zeleninu zalijte vývarem, přidejte brambory, okapané houby, prolisovaný česnek a trochu soli a pepře. Vše společně vařte, dokud brambory nezměknou.
5. Máslo nebo olej na jíšku mezitím rozehřejte v malém hrnci, přidejte mouku a jíšku a asi 2 minuty míchejte.
6. Poté jíšku vlijte do polévky, ochutnejte ji a případně dosolte.
7. Těsně před koncem varu přidejte do polévky sušenou majoránku, a když polévka přejde varem, vmíchejte nasekanou petrželku.
Bramboračka je přesně to, co v zimě uklidní břicho i hlavu. Dělám hodně podobně, jen dávám víc hub a majoránku dávám až skoro na závěr, aby nezhořkla.
Za mě dobrý recept, hlavně ta jíška tomu dá správnou „hutnost“. Poprvé jsem ji ale vlil rychle a udělaly se mi hrudky, takže teď jíšku vždycky pomalu rozmíchám do naběračky vývaru.
Sušené houby jsou super, ale je potřeba je pořádně odstát a tu „houbičkovou“ vodu klidně dát do polévky aspoň trochu. Pak má polévka výraznější chuť a není tak nevýrazná.
Tohle je klasika, kterou dělala už babička, a pořád funguje. Já bych jen ubrala mouky v jíšce, aby nebyla polévka moc těžká po obědě.
Překvapilo mě, že stačí tak málo ingrediencí a výsledek je fakt sytý. Vždycky si k tomu udělám chleba a sním to skoro hned, protože vydrží jen do druhého dne.
Majoránka na konci je podle mě zásadní, jinak to pak chutná „nějak“, ale ne tak, jak má. Zkoušela jsem i čerstvou petržel, a voněla celou kuchyň.
Recept je fajn, jen u mě vyhrává verze s trochou smetany na závěr. Neříkám, že to je tradiční, ale chuť je pak sametovější a děti si to berou ještě přidat.
Přesně takhle děláme bramboračku doma a je to pokaždé rychlovka. Kořenovou zeleninu restuju tak, jak je v postupu, a fakt to udělá velký rozdíl v chuti.
Mně na bramboračce nejvíc sedí ten poměr brambor a vývaru, aby nebyla ani vodová, ani přežehleně hustá. Podle toho si hlídám jíšku, a když je potřeba, doladím solí až na konci.