Sousedovi cestou do popelnice vytekl pytel s odpadky přímo ve výtahu. Nechal tam smradlavou louži a prý to utře uklízečka

Máte i vy vlastní příběh, o který se chcete podělit? Budeme rádi, když nám ho pošlete. Můžete tak učinit zcela anonymně prostřednictvím naší Facebook stránky:

Tohle napsal sám život

Facebook stránka

Máš i ty svůj příběh?

Poděl se anonymně a pomoz ostatním – tvůj příběh může někomu změnit den ❤️

Chci se přidat

Bydlím v sedmipatrovém paneláku v Liberci. Máme tu celkem klid a většinou se v domě drží pořádek. Platíme si externí firmu na úklid společných prostor, paní chodí poctivě jednou týdně v pátek dopoledne vytřít chodby a výtah. Jenže někteří lidé si to vykládají tak, že když se v domě uklízí, můžou se chovat jako naprostá prasata.

Náš soused z pátého patra, pan Mirek, je tímhle vyhlášený. Je to přesně ten typ, co vyhazuje odpadky, až když mu doma přetéká koš a pytel váží snad deset kilo.

Včera v úterý odpoledne jsem se vracela z nákupu. Otevřu v přízemí dveře od výtahu, chci nastoupit s taškami a okamžitě mě uhodil do nosu šílený zápach. Na zemi v kabině výtahu byla obří, lepkavá louže plná hnusné hnědé vody z nějakého shnilého masa nebo kysaného zelí. Zápach se v tom malém uzavřeném prostoru nedal vydržet, normálně se mi zvedl žaludek.

Ta lepkavá stopa navíc pokračovala ven z výtahu, přes celou chodbu v přízemí až ke vchodovým dveřím. Bylo jasné, že někdo nesl prasklý pytel a teklo to z něj celou cestu.

Výtahem se jet nedalo, tak jsem šla nahoru pěšky po schodech a sledovala ty kapky. Stopa spolehlivě končila u Mirkových dveří. Zrovna vycházel ven se psem, tak jsem na něj rovnou spustila.

„Mirku, prosím tě, teď jsi vynášel odpadky? Teče ti z toho pytle hnusný smradlavý nálev. Celý výtah a chodba v přízemí jsou od toho zrasované a šíleně to tam páchne. Můžeš si vzít kýbl s mopem a jít to po sobě vytřít?“

Mirek se na mě podíval, potáhl psa za vodítko a s naprostým klidem mi oznámil: „Jo, praskl mi pytel, no a co? Já teď spěchám se psem a domů se vrátím až večer. Od toho si tady snad platíme tu uklízečku, ne? Ta to v pátek vytře. Ty z toho naděláš, jako by tam vytekla krev.“

Mně normálně vyletěl tlak do červených čísel. Ten chlap nechá uprostřed léta ve společném výtahu smradlavou louži od hnijícího jídla, kterou tam mají ostatní lidi tři dny čuchat a šlapat do ní, jenom proto, že je líný vzít do ruky hadr a ušetřit uklízečce práci.

Když jsem mu řekla, že uklízečka chodí až za tři dny a do té doby ten výtah bude kvůli němu zamořený mouchami a smradem, otočil se a drze mi řekl: „Tak tam nejezdi a jdi pěšky, aspoň uděláš něco pro zdraví. Já na to nemám čas.“ A odešel i se psem z domu.

Byla jsem tak vytočená, že jsem ten výtah nakonec musela jít vytřít sama s hromadou dezinfekce, protože se mi nechtělo v tom hnusu jezdit s nákupem.

Dneska ráno jsem to napsala do naší domovní skupiny na Facebooku a přidala fotku té louže, než jsem ji utřela. Mirek mi tam hned pod to drze napsal, že jsem hysterická drbna, co nemá nic jiného na práci než fotit cizí nehodu a dělat z komára velblouda. Polovina lidí v domě mě podpořila, ale Mirek se dál tváří, že chodba a výtah jsou pro něj odpadkový koš a on nic čistit nebude. Příště, jakmile ho uvidím s kapajícím pytlem, mu ten kýbl s vodou postavím přímo před dveře a klidně mu to tam vyleju, aby pochopil, jaké to je mít před prahem smetiště.

Příběh zaslala: Simona

Redakčně zpracovala: Andrea