Darovala jsem na bazaru zachovalou sedačku za odvoz. Pán mě na místě seřval, že mu ji nepomůžu snést, a chtěl peníze na benzín

Máte i vy vlastní příběh, o který se chcete podělit? Budeme rádi, když nám ho pošlete. Můžete tak učinit zcela anonymně prostřednictvím naší Facebook stránky:

Tohle napsal sám život

Facebook stránka

Máš i ty svůj příběh?

Poděl se anonymně a pomoz ostatním – tvůj příběh může někomu změnit den ❤️

Chci se přidat

Kupovali jsme s mužem do obýváku novou rozkládací pohovku. Tu starou nám bylo líto vyhodit – sice už měla něco za sebou, ale nebyla prosezená ani roztrhaná, na chatu nebo pro studenty ještě mohla skvěle posloužit. Nechtěla jsem se otravovat s prodejem za pár stovek, tak jsem ji vyfotila a dala na Facebook Marketplace a Bazoš jako „daruji za odvoz“. Do inzerátu jsem velkým písmem napsala: Nutný vlastní odnos ze 3. patra bez výtahu a vlastní odvoz, nemám nikoho na nošení.

Během deseti minut mi napsalo asi dvacet lidí. Vybrala jsem pana Pavla, který zněl v textu celkem slušně. Domluvili jsme se na středu odpoledne.

Manžel byl v té době ještě v práci, takže jsem byla doma sama.

Pán dorazil o hodinu později, než slíbil. Když jsem otevřela dveře, stál tam sám. Žádný parťák na nošení, žádný stěhovák. Jenom on. Prohlédl si sedačku v obýváku, pokýval hlavou a povídá: „Jo, dobrý. Tak kde máte toho vašeho, ať to čapne z druhé strany a hodíme to do auta?“

Odpověděla jsem mu, že jsem sama, manžel je v práci a v inzerátu bylo jasně napsané, že si musí zajistit lidi na odnesení. Navíc jsem po operaci ploténky a nesmím tahat nic těžkého.

V tu chvíli pán úplně změnil tón. Začal na mě křičet, co si jako představuju, že on je po šichtě unavený, má nemocný rameno a sám to z toho třetího patra v životě nesnese. Když jsem mu zopakovala, že to bylo v inzerátu výslovně uvedené, začal mě urážet. Prý jsem líná, ženský dneska nic nevydrží a dělám jako by ta sedačka byla z masivu.

Pak to ale korunoval.

Složil si ruce na prsou a prohlásil: „Tak víte co? Já jsem sem jel z vedlejšího okresu patnáct kilometrů zbytečně. Koukejte mi dát pětistovku na naftu za ztracený čas, nebo odsud neodejdu.“

Normálně se mi postavil do předsíně a odmítal odejít, dokud mu nezaplatím za to, že si nepřečetl inzerát na věc, kterou jsem mu nabízela úplně zadarmo.

Byla jsem z něj tak vyděšená, že jsem musela vzít do ruky telefon a pohrozit mu, že okamžitě volám policii. Teprve pak začal couvat ke dveřím. Na odchodu mi ještě schválně kopnul do botníku, prásknul domovními dveřmi tak, že div nevypadlo sklo, a z chodby na mě zařval, že jsem „městská nána“.

Tím to ale neskončilo. Večer mi od něj přišla na Facebooku zpráva plná nadávek a pod inzerát mi napsal veřejný komentář, že jsem podvodnice, nabízím lidem šrot a pak je nutím tahat to ze schodů.

Člověk chce udělat dobrý skutek, darovat funkční věc lidem, co třeba nemají peníze na novou, a nakonec abych se bála o vlastní bezpečnost ve vlastním bytě. Příště už radši všechno rozeberu kladivem a naházím do kontejneru, než abych ještě někdy jednala s lidmi z internetových bazarů.