Sousedé v paneláku nechávají smradlavé odpadky na chodbě. Když jsem jim pytel hodila před dveře, vynadali mi do domovních fízlů

Máte i vy vlastní příběh, o který se chcete podělit? Budeme rádi, když nám ho pošlete. Můžete tak učinit zcela anonymně prostřednictvím naší Facebook stránky:

Tohle napsal sám život

Facebook stránka

Máš i ty svůj příběh?

Poděl se anonymně a pomoz ostatním – tvůj příběh může někomu změnit den ❤️

Chci se přidat

Bydlíme v paneláku v Ostravě-Porubě. V našem vchodě se vcelku známe, lidé jsou tu slušní, ale před půl rokem se do bytu naproti nám nastěhoval mladý pár v podnájmu. Hned od začátku začali dělat věc, ze které už všem na patře po pár týdnech totálně tekly nervy.

Ti dva jsou totiž neuvěřitelně líní sejít dolů ke kontejnerům. Takže když doma naplní velký plastový pytel se smetím, prostě ho vyhodí za dveře na společnou chodbu. Prý aby jim to doma nezabíralo místo a nesmrdělo v kuchyni.

Jenže ten pytel tam nechají klidně dva nebo tři dny. Teď v těch letních vedrech ten plast plný zbytků jídla, slupek od melounu a odřezků z masa začne hned po pár hodinách strašně hnít. Celá chodba pak páchne jako městská skládka, drží se tam mouchy a člověk se vyloženě štítí kolem toho vůbec projít k výtahu, aby se neušpinil.

V úterý odpoledne už jsem to nevydržela. Ten pytel tam smrděl od neděle večera a zespodu už z něj začala vytékat nějaká hnusná, lepkavá tekutina přímo na naši společnou podlahu.

Vzala jsem ten pytel za ucho, poponesla ho o dva metry a položila ho přesně před jejich dveře – tak blízko, aby o něj museli zakopnout, až půjdou ven. K tomu jsem jim na papírek napsala: „Kontejnery jsou před domem, chodba není skládka. Ukažte trochu slušnosti.“

Za hodinu se rozletěly dveře. Ta holka vyběhla na chodbu a začala zběsile zvonit na náš zvonek. Když jsem otevřela, začala na mě hrozně ječet, co si to dovoluju sahat na jejich věci.

„Ty jsi normální hysterická bába! Co mi dáváš odpadky přede dveře?! Chodba je společná, tak tam ten pytel snad chvíli může stát, ne? Vyhazujeme to průběžně! Staráš se o každý prd, jsi normální domovní fízl a estébák, co nemá nic jiného na práci než šmírovat sousedy!“ řvala na mě tak, že se hned otevřely dveře od sousedů o patro níž.

Snažila jsem se zůstat klidná, ale třásly se mi ruce vzteky: „Ta chodba je společná, to znamená, že patří všem na chůzi, ne že si z ní uděláte soukromou popelnici. Smrdí to po celém patře a teče z toho hnus na podlahu. Koukat se na to nebudu a čuchat to taky ne.“

Nato mi ten její kluk, co se objevil za ní, drze řekl, že jestli ještě jednou sáhnu na jejich pytel, tak mi ty odpadky vysype přímo na moji rohožku, a práskli dveřmi.

Napsala jsem stížnost na bytové družstvo, ale paní předsedkyně mi na rovinu řekla, že jim můžou poslat maximálně varovný dopis, protože družstvo nemá žádné páky, jak jim v tom fyzicky zabránit. Takže slušný člověk aby na chodbě čuchal hnijící maso, zatímco dva líný lidi se vám smějou do obličeje a dělají z vás fízla. Příště, jakmile ten pytel na chodbě uvidím, vyfotím ho a pošlu to rovnou na hasiče jako překážku v únikové cestě. S lidmi bez kouska vychování se zkrátka jinak jednat nedá.