Minulý měsíc se ženil můj bratranec Patrik. S přítelkyní plánovali svatbu přes rok a pojali to opravdu velkolepě – pronajatý zámeček kousek od Prahy, raut od vyhlášené cateringové firmy, drahý alkohol, DJ a pro celou rodinu zajištěné ubytování v zámeckém hotelu ze soboty na neděli. Hned na pozvánce bylo jasně napsané, že domácí spotřebiče už mají a nejvíc jim pomohou peníze v obálce.
S manželem jsme dlouho přemýšleli, kolik jim dát. Sami na tom teď nejsme finančně úplně růžově, protože dáváme dohromady peníze na opravu auta. Nakonec jsme jim do přáníčka dali 3 000 Kč. Přišlo nám to jako rozumná částka od dvou lidí, když k tomu připočtu, že jsme museli koupit kytici a propálili benzín za cestu.
Svatba byla fajn, Patrik se tvářil spokojeně a my jsme si víkend užili.
Šok ale přišel v úterý, když mi od něj pípla zpráva na WhatsAppu. Žádné poděkování za účast. Jen strohý text: „Ahoj, prosím tě, ty tři tisíce v té obálce od vás byly jako vtip, nebo jste na něco zapomněli?“
Zůstala jsem na ten telefon koukat a vůbec jsem nechápala, co se děje.
Napsala jsem mu, že to myslíme vážně a že víc jsme si teď zkrátka nemohli dovolit. Patrik mi na to okamžitě poslal neskutečně drzou hlasovku. Začal mi vyčítat, že jenom ubytování v tom hotelu pro nás dva stálo ženicha s nevěstou 2 500 Kč, k tomu jídlo na rautu, pití u baru, takže jsme jim v podstatě ani nepokryli náklady a udělali si z jejich svatby levný víkend na jejich účet. Prej od blízké rodiny čekal aspoň bůra.
Normálně mě zpražil za to, že jsem mu dala dar, který byl podle jeho tabulek moc malý.
Hrozně mě to urazilo. Chápu, že svatby jsou dneska drahé, ale snad když někoho zvu na oslavu, tak ho zvu proto, že ho tam chci mít, a ne jako platícího zákazníka, který si musí povinně koupit lístek v podobě drahé obálky. Kdyby dělali svatbu na zahradě s párky, jela bych tam taky a dala jim úplně stejné peníze.
Do celého sporu se samozřejmě vložila teta (Patrikova máma), která volala mojí mámě, že jsme se zachovali hrozně lakomě a že kvůli nám nevěstě chybí peníze na doplacení fotografa. Máma mi teď vyčítá, že jsem měla radši někde ušetřit a dát jim víc, aby nebyla v rodině ostuda.
Já si ale myslím, že pokud někdo nemá na drahou svatbu se zámkem, tak ji nemá dělat a nemá pak od hostů vyžadovat, aby mu ji zpětně zafinancovali. Od té doby je v rodině ticho a na další oslavy už mě nikdo neuvidí.
