Minulý týden mi volal švagr (manželčin bratr), že prý dělají na domě novou zámkovou dlažbu a potřeboval by v sobotu dopoledne na „dvě, maximálně tři hodinky“ píchnout. Prej jenom popovézt pár koleček s pískem a podat nějaké obrubníky, že to ve třech lidech budeme mít hned hotové. Sliboval, že pak sedneme na terasu, ugrilujeme maso a dáme pivo. Říkal jsem si, že je to rodina, venku má být hezky, tak proč ne.
Na stavbu jsem dorazil v sobotu v osm ráno. Kromě švagra tam byl už jenom jeho otec, kterému je přes sedmdesát a logicky nic těžkého neuzvedne. Žádný další kamarád nedorazil, prý jim do toho „něco vlezlo“.
Z těch slibovaných tří hodin byla nakonec dvanáctihodinová šichta v tom největším pařáku.
Celý den jsem strávil s krumpáčem v ruce, házel štěrk a tahal betonové obrubníky, ze kterých mi málem upadly ruce. Švagr mě celou dobu honil, protože mu v pondělí měli vézt zbytek materiálu a muselo se to stihnout. Když jsem se kolem čtvrté odpoledne zeptal, kdy bude to slibované jídlo, protože jsem měl v sobě jenom jeden rohlík od snídaně, tak mi jeho manželka přinesla na papírovém tácku dva vlažné párky s hořčicí. Prý nestíhala vařit, protože musela s dětmi na nákup.
Domů jsem odjížděl v devět večer, úplně vyřízený, spálený od sluníčka a s tak zablokovanými zády, že jsem sotva sešlápl spojku v autě. Švagr mi mezi dveřmi podal jedno teplé pivo v plechovce a zahlásil: „Díky za helf, zítra v osm nanovo, musíme to dorazit.“
Když jsem mu řekl, že v neděli nikam nejedu, protože se nemůžu ani narovnat a mám svoje plány, úplně otočil.
Začal hned vykládat, že jsem ho nechal ve štychu, že se na mě nemůže spolehnout a že prej „co je to dneska za chlapy, co nevydrží pár hodin na slunci“. Žádné uznání za to, že jsem mu tam nechal celé sobotní zdraví a odvedl práci za dva lidi úplně zadarmo.
V neděli mi od něj pípla zpráva: „Díky, žes na to vysral. Už se neobtěžuj.“
Moje žena sice vidí, že sotva lezu, ale stejně mi vyčítá, že jsem měl radši zatnout zuby a jít tam i v tu neděli, aby v rodině nebyl rozkol. Já už ale k němu na pozemek nevkročím. Příště, až bude potřebovat pomoct, ať si zaplatí firmu a neničí lidi, ze kterých pak ještě udělá ty nejhorší.
