S přítelkyní jsme spolu byli necelý půlrok, když neplánovaně otěhotněla. Tvrdila, že se chrání, ale antikoncepce selhala. Na interrupci jít nechtěla a já ji nenutil, i když jsem s rodinou ještě nepočítal. Náš vztah byl trochu jako na houpačce; přítelkyně jednala dost impulzivně a dělala věci bez rozmyslu. To bylo někdy sice fajn, ale společnou budoucnost jsme zatím rozhodně neplánovali. Ale stalo se.
Krátká idylka a rychlé vystřízlivění
Přítelkyně se přestěhovala ke mně do domu, který mám s rodiči. Mám ale své vlastní patro a v přízemí dílnu, protože jsem řemeslník a OSVČ. Když byla těhotná, náš vztah byl docela pěkný a klidný. Říkal jsem si, že si to snad všechno sedne, a na dítě jsem se moc těšil. Ona také říkala, jak se těší, že konečně bude mít v životě nějaký smysl a řád.
Pak se narodil náš syn, zdravý a pěkný kluk. Všichni jsme měli velikou radost, ale přítelkyni se mateřské povinnosti začaly bohužel velmi brzy zajídat. Snažil jsem se jí pomáhat, ale musel jsem také pracovat. Pomoc od mých rodičů si nepřála s tím, že by jí do všeho moc mluvili a že si to chce dělat po svém.
Vyměnila rodinu za milence
Když byl synovi rok, začala chodit docela často ven. Tvrdila mi, že s kamarádkami. Pak jsem ale zjistil, že se tajně schází s jiným mužem. Ona to ani nezapírala a rovnou mi oznámila, že ten muž dostal práci v zahraničí a ona se odstěhuje s ním.
Řekla mi, ať si syna nechám, že za ním bude jezdit, kdykoliv bude moct. Domluvili jsme se, že mi bude posílat měsíčně alimenty. Nic jsme ale nesepsali oficiálně, byla to jenom naše ústní dohoda. Věřil jsem, že to dodrží. Neuměl jsem si představit, že by se matka úplně přestala zajímat o své vlastní dítě. Synovi bylo v té době osmnáct měsíců.
Hraje mrtvého brouka. Nepřijela ani na Vánoce
Přítelkyně se odstěhovala před půl rokem a od té doby se neukázala. Peníze poslala dvakrát, pak už nic, jen se vždycky na něco vymlouvala. V poslední době se mnou vůbec nekomunikuje – nebere mobil, na esemesky ani e-maily neodpovídá. Přitom jsem se od známých dozvěděl, že byla na Vánoce u svých rodičů, ale syn ji vůbec nezajímal.
Já sice péči docela zvládám, hlavně díky tomu, že pracuji z domova a také mi hodně pomáhají rodiče, ale i takhle malé dítě něco stojí a všechno táhnu sám. Rodiče mi finančně moc pomáhat nemohou; táta je v důchodu a máma sice pracuje, ale ne na celý úvazek, takže peněz není nazbyt.
Děsí mě, že si ho jednou zničehonic odveze
Nevím, co mám teď dělat. Bývalá přítelkyně mi dluží docela dost peněz na výživném. Navíc mám panický strach, aby se třeba jen tak zničehonic neobjevila a syna si neodvezla. Je na nás zvyklý a my na něj, neumím si představit, že by ho odvezla neznámo kam.
Nechtěl jsem to zpočátku řešit přes úřady, ale je jasné, že se domluvit nechce a nic dohodnutého nedodržuje. Přemýšlím, že bych si vzal právníka, případně se obrátil na OSPOD a soud, protože sám s ní nic nezmůžu a pro syna i sebe chci alespoň nějakou právní jistotu.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Jména osob byla pozměněna a fotografie jsou pouze ilustrační.
💬 Co si o tom myslíte vy? Zapojte se do diskuze!
Příběhy, ve kterých od rodiny uteče matka a nechá malé dítě otci, nejsou tak časté, ale o to jsou bolestivější. Otec se navíc nachází v právním vakuu, protože bez rozhodnutí soudu mají k dítěti oba rodiče stejná práva. Co byste autorovi poradili? Měl by okamžitě podat návrh k soudu na svěření syna do výhradní péče a vymáhat alimenty zpětně i za cenu, že tím matku vyprovokuje k boji o dítě? Setkali jste se někdy ve svém okolí s podobným případem, kdy matka ze dne na den opustila batole?
👇 Napište otci svá doporučení a slova podpory do komentářů pod článkem!
Fofrem za právníkem. Stejně jsem zůstal s třemi dětmi sám.