Můj přítel má ve vlastní péči syna, o kterého se starám prakticky sama, a spolu máme ještě malou dcerku. Chlapec je hodně problémový a já už si s ním nevím rady. V partnerovi navíc nemám absolutně žádnou oporu, začal být agresivní a k tomu všemu jsem zjistila, že mě podvedl. Chtěla bych s dcerou odejít, ale cítím se v pasti, protože nemám peníze ani místo, kam bychom se mohly uchýlit.
Růžové začátky a role náhradní matky
Když jsme se s Milanem seznámili, měl ve vlastní péči syna Patrika, kterému nebyly ještě ani dva roky. Moc jsem se do partnera zamilovala, byl milý a pozorný, a to, že má dítě, mi vůbec nevadilo. On byl zase naopak rád, že malý dostane trochu ženské péče, protože biologická matka o něj nejeví naprosto žádný zájem (dnes je chlapec už ve školce). Přestěhovala jsem se k němu, brzy jsem otěhotněla a narodila se nám dcera Nela.
Výchovné peklo a agrese vůči mladší sestře
A tehdy se začaly ukazovat problémy, které postupem času narostly tak, že si s nimi už nevím rady. Zatímco moje rodina chlapce normálně přijala, ta Milanova dělá mezi dětmi obrovské rozdíly. Patrikovi všechno tolerují, zatímco naši dceru neustále jen kritizují.
Chlapec je čím dál problémovější. Ačkoliv se ho snažím vést, je zlý, vzteklý a vůbec mě neposlouchá. Neumravní ho ani přítel, na kterého je navíc chlapec neuvěřitelně drzý.
Jakmile není po jeho, klidně sebou sekne o zem, vyvádí, napadá naši dcerku, bije ji, bere jí hračky nebo ji schválně budí, když spí.
Je mi chlapce na jednu stranu líto, protože určitě trpí tím, že je bez biologické matky. Vlastní otec ani jeho prarodiče se o něj vlastně moc nezajímají, a i když jsem se snažila a pořád snažím starat se o něj co nejlépe, k ničemu to nevede. Už jsem navrhovala, že bychom s ním měli jít k psychologovi, ale přítel o tom nechce ani slyšet.
Facky, nevěra a absolutní ztráta opory
Milan už si vlastně nevšímá ničeho, co se u nás doma děje. Nejenže nevnímá děti, ale nevnímá ani mě. Je pořád podrážděný, odmítá mi s čímkoliv pomáhat a není na něj žádné spolehnutí.
Ve vzteku už mě bohužel několikrát uhodil a nedávno jsem se navíc dozvěděla, že měl poměr s kolegyní z práce – a to v době, kdy už jsme dávno byli spolu. Vůbec to nechápu, jak se najednou mohl takhle změnit. Mám celé situace plné zuby a začínám si myslet, že by nám jen s dcerkou bylo mnohem líp.
Finanční past a zoufalé hledání cesty ven
Bohužel na tom nejsem finančně nejlépe. Mám jen rodičovský příspěvek, který jsem si navíc na Milanovu radu vzala jen na 18 měsíců s tím, že bude aspoň měsíčně vyšší. Poslechla jsem ho, a za chvíli tak budu úplně bez příjmu, přičemž dceři bude teprve rok a půl.
Bydlím u přítele, takže sama bych neměla na nájem. Moje matka je invalidní důchodkyně a bydlí v maličkém bytě, otec mi zemřel už dávno a bratr se má sám co ohánět, aby rodinu uživil. Připadám si úplně v pasti. Jakmile mi skončí rodičovský příspěvek, budu bez peněz, k tomu s násilnickým partnerem, se kterým nám to už vůbec neklape, a každý den musím řešit jeho problémového syna a dávat pozor, aby neublížil naší dceři. Jsem z toho nešťastná a zoufalá, ale nevím, jak z tohoto pekla ven.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla pozměněna a fotografie jsou pouze ilustrační.
💬 Zapojte se do diskuze a pomozte autorce!
Příběh této ženy je alarmující ukázkou domácího násilí a finanční i psychické manipulace. Život v takovém prostředí je zničující nejen pro ni, ale především pro malou dceru. Podělte se s autorkou o svá slova podpory, dodejte jí odvahu a poraďte jí v komentářích pod článkem konkrétní kroky – například kontakty na azylové domy, neziskové organizace pomáhající obětem domácího násilí (např. Bílý kruh bezpečí či Rosa) nebo možnosti bezplatné právní a sociální pomoci. Vaše rady jí mohou zachránit život.
Bílý kruh bezpečí nebo podobné organizace by mohly pomoci. Případně uspořádat sbírku. Určitě se najde cesta, utečte co nejdříve!!!
Dobrý den, odejděte i s dcerou někam pryč.