Proč je Španělsko rájem pro milovníky tapas?
Španělsko je země, kde se jídlo stává záminkou k setkávání a oslavě života. V Madridu či Barceloně rychle zjistíte, že místní kultura tapas dokonale odpovídá českým zvykům hodování u piva. Malé porce servírované v barech umožňují ochutnávat různé chutě – od klasické tortilly de patatas až po rafinované krevety v česneku. Milovníkům masa zvláště doporučujeme šunku jamón ibérico, která svou intenzitou trochu připomíná české uzeniny, ale s charakteristickým středomořským nádechem.
Nezapomeňte na paellu – symbol Valencie. Toto jídlo z rýže, šafránu a mořských plodů (nebo masa) uchvátí nejen chutí, ale také šťavnatými barvami. Stojí za to vydat se na trh Mercado de San Miguel v Madridu, kde na jednom místě ochutnáte speciality z celé země. A pokud sníte o last minute zájezdu, španělské pobřeží Costa del Sol nabízí kombinaci plážové dovolené s degustací čerstvých ryb a mořských plodů.
Čím to, že italská kuchyně dobývá srdce Čechů?
Itálie je směr, který se Čechům zdá být kulturně blízký – podobně jako v Česku, i zde má každý region své kulinářské speciality předávané z generace na generaci. V Římě si určitě objednejte pastu carbonara v její autentické verzi, bez smetany, zato s guanciale (uzenou vepřovou tváří) a pepřem. Pro milovníky českých knedlíků budou ideální nadýchané gnocchi, podávané s rajčatovou omáčkou nebo sýrem.
Bologna, hlavní město regionu Emilia-Romagna, je povinnou zastávkou pro fanoušky masa. Omáčka ragù alla bolognese, která zde vznikla, chutná nejlépe se širokými těstovinami tagliatelle. A na dezert? Pravé italské tiramisu nebo gelato, které překoná i nejlepší české zmrzliny. Stojí za to navštívit místní trattorie, kde se jídlo servíruje v rodinné atmosféře – podobně jako v českých hospodách.
Jak objevit asijské chutě, které si zamilují fanoušci masa?
Thajsko je ideálním směrem pro ty, kteří rádi experimentují. V Bangkoku nabízejí pouliční stánky satay – marinované kousky kuřecího nebo vepřového masa grilované na uhlí, podávané s oříškovou omáčkou. Pro Čechy zvyklé na ostré koření může být překvapením tom yam – kyselo-pikantní polévka s krevetami a citronovou trávou. Nebojte se však ochutnávat – mnoho jídel lze objednat ve verzi ‚ne ostré‘.
Vietnam je zase královstvím čerstvých bylin a výrazných vývarů. V Hanoji či Ho Či Minově městě ochutnejte pho bo – vývar s hovězím masem, rýžovými nudlemi a koriandrem. Je to jídlo, které podobně jako české polévky, zahřívá a zasytí, ale přináší exotické akcenty. A pokud vám chybí chléb, sáhněte po banh mi – bagetě vypůjčené z francouzské kolonizace, plněné marinovanou mrkví, okurkou a masem.
Kam jet, abyste ochutnali skutečnou exotiku?
Maroko je skutečná hostina pro smysly. V Marrákeši na tržišti Djemaa el-Fna ochutnáte tagine – maso dušené v hliněné nádobě se sušenými švestkami a mandlemi. Pro Čechy, kteří mají rádi sladko-slané kompozice, bude toto jídlo zvláštním objevem. Nepřehlédněte také pastillu – listové těsto plněné holubem a skořicí, které v sobě spojuje arabské a evropské vlivy.
Argentina je zase rájem pro masožravce. V Buenos Aires si objednejte asado – grilovaná hovězí žebírka podávaná s chimichurri (omáčkou z petržele, česneku a octa). Toto jídlo trochu připomíná české grilované maso, ale argentinské hovězí z travnatých pamp má výjimečnou, intenzivní vůni. A na dezert? Alfajores – sušenky s karamelem, které nadchnou milovníky českých věnečků.
Jak naplánovat výlet za novými kuchyněmi, abyste se vyhnuli zklamání?
Před odjezdem stojí za to přečíst si cestovatelské blogy nebo kulinářské průvodce – mnoho restaurací má skryté menu s místními specialitami. Pokud neznáte místní jazyk, naučte se alespoň fráze: „Co doporučujete?“ a „děkuji“. V asijských zemích hledejte místa, kde jedí místní – často jsou to malé stánky bez anglického menu, ale zato s autentickou chutí.
Kulinářské workshopy jsou skvělým způsobem, jak si vzít kousek cesty domů. V Thajsku se naučíte připravovat pad thai, v Itálii čerstvé těstoviny a v Maroku perfektní kuskus. Mnoho kanceláří nabízí last minute dovolenou s takovými atrakcemi – stojí za to sledovat akce, zejména mimo turistickou sezónu.
Shrnutí nejlepších prázdninových destinací pro výlet za novými kuchyněmi
Kulinářská cesta je něco víc než jen prohlídka – je to dialog mezi kulturou a smysly. Pro Čechy, kteří rádi objevují svět skrze jídlo, se každý z těchto směrů stane příběhem k vyprávění u rodinného stolu. Ať už jde o španělské tapas, italské těstoviny nebo argentinské asado – pamatujte, že nejdůležitější je jíst jako místní a… mít chuť na dobrodružství. Na další cestu vám již nyní přejeme: Dobrou chuť a šťastnou cestu!
Španělsko kvůli tapas fakt chápu – minulý rok jsme byli v Barceloně a začalo to jedním drinkem v baru a skončilo to celým večerem ochutnávek. Paellu jsme dali až ve Valencii a nelituju ani korunu.
Itálie je pro mě jistota, ale z článku bych vyzdvihl hlavně Bolognu a ragù – tagliatelle se k tomu vážně nedají srovnat. Carbonara jsem v Římě ochutnal bez smetany a je to úplně jiná liga.
Thajsko i Vietnam znějí lákavě, jen pozor na „ne ostré“ – jednou nám to i tak přišlo dost pálivé. Pho bo má ale úžasnou chuť a ta kombinace bylin mě vždycky dostane.
Costa del Sol je fajn na dovolenou, když chcete koupání a zároveň jíst ryby, ale chce to vybírat místa. Mercado de San Miguel v Madridu je sice turistické, ale na první ochutnávky super.
Překvapilo mě Maroko – tagine se sušenými švestkami zní netradičně, ale přesně tohle mám na cestování ráda. Pastillu bych ale klidně jedla každý den, skořice tam dělá kouzlo.
Argentina mě láká hlavně kvůli asadu a chimichurri – připomíná to grilování u nás, ale má to svůj šmrnc. Když jsem jednou ochutnal alfajores, tak jsem pochopil, že je to vlastně „něco mezi“ a přitom to chutná skvěle.
Za mě nejlepší tip z článku je jíst tam, kde jedí místní, nejen podle doporučení na internetu. Naučit se aspoň „Co doporučujete?“ je maličkost a v praxi to fakt pomáhá.
S článkem souhlasím, že kulinářská cesta je „dialog“, jak píše autor. Jen bych doplnila, že někdy stačí vyrazit i po vlastní zemi – znám lokální akce, kde se člověk nají tak, že pak zahraničí ani neřeší.
Workshopy beru jako super nápad, jen je dobré zkontrolovat, co přesně člověk dostane (trhy, suroviny, délka). Pad thai v Thajsku jsem si kdysi dělal doma a nakonec jsem zjistil, že bez správných ingrediencí to není ono.
Lehce nesouhlasím s tím, že nejlepší je nejdřív blogy a průvodce – já radši improvizuju podle toho, kde je největší fronta. Vždycky se to nějak vyvrbí a občas narazíte na poklad, na který by průvodce ani nemyslel.