Můj muž David není zrovna ztělesněním génia. Vlastně mě denně přesvědčuje o tom, že jeho neschopnost zvládat běžné životní situace nemá hranice. Jiné ženy by ho možná už dávno přivedly k šílenství nebo podaly žádost o rozvod, ale já jsem se v tom jeho chaosu zkrátka naučila žít.
Tofu místo mléka a věčně vybitý mobil
David je ten typ člověka, který zapomene, proč vstal z gauče, dřív než vůbec dojde ke dveřím. Jednou jsem ho poslala pro mléko. Vrátil se s deseti baleními tuhého tofu, protože si v obchodě usmyslel, že je to nějaká „nová, ekologická forma mléka v kostkách“.
Když jsem se ho ptala, proč mi aspoň nezavolal, když si nebyl jistý, odpověděl, že se mu vybil mobil. Ne, tohle opravdu není vtip. Někdy si říkám, jak jsem se mohla zamilovat do někoho tak… specifického. Ale pak se podívám na jeho upřímný úsměv a vím to přesně.
Marný pokus o nákupní výchovu
Jednoho dne jsem si řekla, že Davida trochu „vytrénuji“. Vzala jsem ho do supermarketu a do ruky mu vrazila jasný a stručný seznam.
„Davide, potřebujeme jen čtyři věci: brambory, mléko, chleba a vajíčka. Nic jiného nekupuj,“ řekla jsem mu nesmírně důrazně. Jeho oči se na vteřinu zasklily, ale pak horlivě přikývl.
Když jsme se u pokladny setkali, měl v košíku pět balení sušenek (protože na ně byla akce), balík pálivých klobás (i když jsme oba vegetariáni) a nějaký „zázračný“ čistič, který v reklamě na obrazovce nad regálem vypadal prostě neodolatelně. Brambory? Vajíčka? Ani stopa.
„Davide, proč jsi to udělal?“ zeptala jsem se a snažila se prodýchat nával zoufalství.
„Vypadalo to všechno tak… zajímavě a důležitě,“ odpověděl s tím svým nevinným výrazem, který mě vždycky spolehlivě odzbrojí.
Kouzlo dokonalé nedokonalosti
V tu chvíli mi došlo něco zásadního. David nikdy nebude ten praktický muž, který opraví kapající kohoutek nebo nakoupí přesně podle seznamu. Ale je to člověk, který mi do života přináší radost svou absolutní jedinečností. Je neuvěřitelně laskavý, dobrosrdečný a dokáže mě rozesmát i v momentě, kdy bych nejraději brečela.
Dnes, když se David chystá na nákup, už se nenervuji. Jen se usměji a řeknu: „Tak mě něčím překvap.“ A on mě překvapí. Vždycky. Sice málokdy přinese to, co skutečně potřebujeme k večeři, ale vždycky přinese domů dobrou náladu a historku, které se pak společně smějeme. Naučila jsem se, že život není o dokonalosti a tabulkách, ale o těch šílených, nečekaných momentech, které dělají náš vztah dobrodružným a opravdovým.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla pozměněna a fotografie jsou pouze ilustrační.
💬 Zapojte se do diskuze!
Život s nepraktickým mužem může být občas zkouškou nervů, ale autorka příběhu ukazuje, že s nadhledem a humorem se dá zvládnout všechno. Máte i vy doma podobného zmatkaře, kterého byste ale za nic na světě nevyměnili? S jakým nejkurióznějším nákupem se váš partner vrátil domů? Pobavte nás a podělte se o své úsměvné historky v komentářích pod článkem!
Tak Vy jste mne svým článkem uklidnila. Už jsem si myslela, že takového „popletu“ mám doma jenom já. Je to jako přes kopírák. Jejda, ví ještě čtenáři, co to byl „kopírák“? Jednou jsem ho poslala pro šlehačku do svíčkové. Koupíš dvě šlehačky, vícetučné – je to jasné? Tváří se, že já z toho dělám problém, on přece VÍ.
Vrátí se s tím, že nikde šlehačku neměli? Neměli – divím se.
No, na žádném kelímku nebylo napsané šlehačka. Zatnu zuby a vysvětluji, ale tam bude napsáno smetana na šlehání, proboha – kupuji to už desítky let, tak jsi to v ledničce viděl ne. Znovu vyrazí a vrátí se se „šlehačkou“ ve spreji. Prý si myslel, že mne potěší, že ON našel fakt šlehačku. Podobných příhod mám hodně a kamarádky se vždy těší, co zase „zmatlá“. Ale… život s ním je fakt dobrodružství a nasměji se, až někdy slzím. Jsme spolu už 45 let.
Tak když koupil to co neměl, tak bych mu k večeři naservíroval sušenku s pálivou klobásou…
To ho příště naučí brát věci vážně!!!
A takový nespolehlivý a v podstatě NEPOUŽITELNÝ partner by mohl mít i ten úsměv pozlacený a letěl by! To i v práci mu řekne šéf A a on udělá B?!