Dlouho jsem přemýšlela, jestli s tímto příběhem vůbec vyjít ven. Jmenuji se Petra, je mi 39 let a před rokem se nám doma všechno sesypalo najednou. Manžel měl úraz, byl několik měsíců na nemocenské, do toho přišel nedoplatek za energie a pokazila se nám pračka. Zkrátka období, kdy už nevíte, z čeho to všechno zaplatíte. Pomocnou ruku mi tehdy nabídla dlouholetá kamarádka, ale brzy jsem zjistila, že tahle půjčka měla obrovskou daň.
Půjčka ze soucitu a velká chyba v ústní dohodě
Nikdy jsem nebyla zvyklá žádat o pomoc. Spíš jsem byla ta, která všechno nějak vydrží. Potřebovali jsme ale rychle zaplatit nedoplatek a koupit aspoň bazarovou pračku. Řekla jsem to tehdy u kávy své kamarádce Lence, se kterou se známe skoro patnáct let. Sama mi nabídla, že mi půjčí dvacet tisíc. Nechtěla jsem to, ale naléhala s tím, že od toho kamarádky přece jsou.
Dnes už vím, že obrovskou chybou bylo nechat dohodu jen v ústní rovině. Dohodly jsme se, že jí budu posílat dva tisíce měsíčně, jakmile se manžel vrátí do práce. Splácela jsem. Kdykoliv jsem měla zpoždění nebo mohla poslat méně, hned jsem jí napsala a omluvila se. Tvrdila, že je to v pohodě. Aspoň jsem si to celou dobu myslela.
Jízlivé poznámky a neustálý pocit viny
Postupně se ale její chování změnilo. Nejdřív to byly jen drobnosti. Když jsme seděly v kavárně a já si objednala kávu, rýpla si: „Tak hlavně že na latté máš.“ Zasmála se tomu jako vtipu, ale mně zhořkla chuť v puse. Jindy jsem dala na sociální sítě fotku z obyčejného výletu vlakem se zmrzlinou. Lenka mi pod ni napsala: „Někdo se má.“
Začala jsem se bát cokoliv koupit nebo kamkoliv jít, aby si nemyslela, že rozhazuji její peníze. Nejhorší ale bylo, že jsem se před ní začala cítit jako malá holka, která musí vysvětlovat úplně každou utracenou korunu.
Veřejné ponížení před ostatními a hořké slzy
Zlom přišel na narozeninové oslavě naší společné známé. Sedělo nás tam na zahradě asi deset. Jedna kamarádka se mě zeptala, odkud mám tu novou halenku. Než jsem stihla odpovědět, že je ze slevy za dvě stovky, Lenka se nahlas zasmála:
„No vidíš, na oblečení je, ale dluhy se vracejí pomalu.“
Všichni ztichli. Cítila jsem, jak mi hoří obličej. Některé ženy sklopily oči, jedna se nervózně zasmála. Potichu jsem Lence řekla, že tohle před všemi říkat nemusela. Ona jen pokrčila rameny s tím, že říká pravdu. Ano, dlužila jsem jí. Ale nikdy jsem neutekla, jen jsem nesplácela tak rychle, jak by si asi sama představovala. Po chvíli jsem se omluvila a odešla domů, kde jsem se v koupelně naprosto zhroutila.
Prodali jsme všechno, jen abychom se dluhu zbavili
Manžel se obrovsky naštval. Okamžitě jsme si sedli k účtům, prodal staré nářadí, já vzala směny navíc a máma nám pomohla s nákupy. Během tří týdnů jsem Lence poslala zbytek peněz se zprávou, že mě její chování na oslavě hodně ranilo. Místo omluvy přišla ledová odpověď: „Aspoň vidíš, že když se chce, tak to jde.“
Dnes už jsme z nejhoršího venku. Účty platíme včas. Nejvíc mě na tom ale nemrzí těch dvacet tisíc, ty jsem poctivě vrátila. Mrzí mě, že jsem přišla o člověka, kterému jsem věřila. I když vám někdo dluží, nedává vám to právo ho ponižovat před ostatními. Zjistila jsem, že dluh mezi přáteli nezůstane jen číslem. Změní rovnováhu. Najednou už nejste dvě kamarádky – jedna je ta, která laskavě pomohla, a druhá ta, která je jí zavázána. Půjčené peníze jsem vrátila. Jen tu ztracenou důvěru už mi zpátky nikdy nikdo nevrátí.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla pozměněna a fotografie jsou pouze ilustrační.
💬 Zapojte se do diskuze!
Říká se, že pokud chcete přijít o přítele, půjčte mu peníze. Tento příběh bohužel ukazuje, jak destruktivní vliv může mít finanční výpomoc na dlouholeté přátelství a jak snadno se z nabídnuté pomoci stane nástroj k ponižování. Zažili jste někdy podobnou situaci, kdy vám půjčka zničila vztah s blízkým člověkem? Myslíte si, že je lepší půjčit si v bance s úrokem, než riskovat ztrátu přátelství? Podělte se o své zkušenosti v komentářích pod článkem!
Na článku mne nejvíc překvapila ta částka – ti manželé neměli rezervu dvacet tisíc? A ta Petra nebyla schopná měsíčně ušetřit dva tisíce na splátku? Vždyť to v dnešní době nejsou žádné horentní sumy.
Jedná se o příběh… A kdyby nesplácela podle dohodnutého plánu také bych si neodpustil komentáře.
Tak doted jsem si myslela, že někdo takovej nemuze existovat. Pardon, ale pokud je to kamarádka a ne cizí človek, pujcuju peníze protože je pujcit chci. A až je vrátí tak je vrátí a nebo je proste nevrátí.. Pujcím jen tolik, kolik zvládnu přežít, že uz neuvidím.
Když mám dluhy, nekupuji si nové oblečení, byť ve slevě, nebo si ho alespoň neoblékám tam, kde potkám věřitele. Kdyby dlužila mně a nesplácela, tak by mi nákupy, které jsou zbytné, taky vadily.
Toto je AI příběh. Bohužel takové příběhy zaplevelují weby stále častěji.
Taky jsme s manželem půjčili peníze, bylo to do rodiny. Nikdy jsme je nedostali zpět. A já se styděla se připomenout. Taky jsem se dívala na fotky z výletů, nová lega pro dítě.. Dneska už je to asi promlčené, ale pachuť zrady zůstala a vztah z mojí strany je na bodu mrazu.
Pokud nesplácíš podle dohody, tak se nediv. Dlužit peníze a chodit si po kafíčkách nebo pro hadry (byť ve slevě) je nevhodné. Kamarádka je v právu, takže když nestačily náznaky, vpálila to přímo. A jak je vidět, najednou to opravdu šlo.
Nesplacejici dluznik je zlodej. Nema zadna prava, jen povinost uhradit. At neji, nepije, nekoupi si nic, a vrati to, nebo se necha namlit do masokostni moucky a ta se zpenezi. Jsem pro navrat otroctvi u dluzniku.
Nesplácela podle dohody, přestože evidentně mohla, jen nechtěla.
Bohužel takhle to s dlužníky je, když si půjčují, slibují hory i s horákama, když mají vracet, tak se ještě cítí dotčeně.
Když se chce, tak to jde. Vždyť kamarádka měla pravdu.
Tak já už nepujčím nikomu ani vorla, seru na všechny.
V nouzi poznáš přítele. Byla toxická.