Jsem nesmírně šťastná, že máme krásnou a zdravou dceru. Je to naše všechno a pohled na ni mě každý den utvrzuje v tom, že cesta, kterou jsme zvolili, je správná. Mia aktuálně chodí do výběrové soukromé školky, kde jsou jen děti z rodin, které sdílejí naše hodnoty a úroveň. A vím jistě, že v tomto chráněném režimu bude pokračovat i na základní a střední škole.
Vzdělání jako štít
Chci, aby měla to nejlepší vzdělání, přesně jako my s manželem. Jsem moc ráda za to, že jí to můžeme dopřát a že nemusí sedět v lavici s někým, kdo ji bude brzdit nebo na ni křičet. Soukromé školy nejsou jen o učení, jsou o prostředí. O tom, že se tam nepotká s vulgaritou a nevychovaností, která je jinde standardem.
Strach z „obyčejného“ světa
Přiznávám to otevřeně – žijeme v bublině, kterou jsme si kolem sebe pečlivě vytvořili, a dělám vše pro to, aby v ní Mia zůstala co nejdéle. Bojím se chvíle, kdy by byla nucena poznat život obyčejných lidí. Ten svět venku mi připadá nepřátelský a drsný.
„Mám zkrátka strach, že jí lidé ublíží. Nejhorší jsou ty hloupé socky – jsou takové zvláštní, sálá z nich agrese a frustrace. Nechci, aby Mia tohle vůbec registrovala, natož aby s nimi musela komunikovat.“
Žádné kompromisy, žádná hřiště
Pro jistotu se vyhýbáme i takovým místům, jako jsou veřejné dětské koutky v obchodních centrech. Párkrát jsme tam nahlédli a stačilo mi to. Ty děti mi připadají nesmírně agresivní, zlé a nevychované. Berou si věci, strkají do sebe a jejich matky jen znuděně koukají do mobilů.
U nás doma se nikdy nehuláká. Miu jsme nikdy ani neplácli přes ruku, všechno řešíme kultivovanou diskusí. Když pak vidím ty věčně nespokojené matky venku, jak řvou na svoje děti a neumí jim nic vysvětlit, doslova šílím. Několikrát jsem zaslechla, jak jsou na své vlastní děti sprosté. Je mi z toho smutno, ale zároveň mě to utvrzuje v tom, že naše izolace je nezbytná.
Budoucnost za zdí
Náš dům u Brna je náš hrad. Máme tam všechno – od privátního bazénu po špičkově vybavenou hernu. Jídlo i služby nám jezdí až ke dveřím. Naši rodiče sice pořád dokola opakují, že jí tím „pokřivujeme osobnost“, ale já vím své. Mojí povinností jako matky je vytvořit jí prostředí, které jí maximálně vyhovuje a které ji formuje v lepšího člověka. A pokud to znamená, že nikdy nepozná „obyčejnou“ realitu, budu jen ráda.
💬 Co si o tom myslíte vy? Zapojte se do diskuze!
Tento příběh zaručeně vyvolá spoustu emocí. Souhlasíte s přístupem této maminky? Dělá dobře, když svou dceru izoluje od „obyčejného“ světa, aby ji ochránila před vulgaritou a agresí, nebo jí tím naopak prokazuje medvědí službu a dítě v dospělosti tvrdě narazí na realitu? Co říkáte na její označení ostatních lidí jako „socek“?
👇 Nenechávejte si svůj názor pro sebe a napište nám ho do komentářů pod článkem! Jsme velmi zvědaví na vaše reakce.
Nejsem si jistý, jestli je „kultivovaná diskuse“ automaticky známka dobré výchovy, když zbytek světa se démonizuje. Když bude mít dcera nulovou zkušenost s konfliktem, narazí na něj dvojnásobně tvrdě.
Myslí si, že je něco víc. Takové lidi nemám ráda…
A to máme brát jako modelovou situaci a k ní se jako rozhořčeně vyjádřit, nebo si fakt myslíte, že někdo uvěří, že to psal někdo podle vlastní reality? Pokud platí to druhé, tak příště méně tlačte na pilu, čtenář se nerovná tupec, který všechno zbaští.
Furt tvrdím, že psychiatrie a psychoterapie mají jako obory budoucnost. Poptávka bude převyšovat nabídku stále víc a víc. A žádná AI je nanahradí.
Na jednu stranu respektuju, že nechcete, aby na dítě někdo křičel nebo bylo vystavené vulgaritě. Na druhou stranu označovat ostatní jako „hloupé socky“ je dost ujetý a spíš to vypovídá o ní než o těch lidech.
My jsme taky nejezdili často do nákupáků, ale spíš proto, že tam byl chaos, ne že by to bylo automaticky „agresivní“. Svoje dítě bych izolovat nechtěla—radši ho učit, jak se v takových situacích chovat.
„…sdílejí naše hodnoty a úroveň…“
Tak už touhle větou se diskvalifikovala – ano, v lepším případě vychová skleníkovou květinku a profesionálního potomka, v tom horším jako poslední na světě zjistí, že má doma rebelku na fetu…
No, sebevědomí a arogance paní nechybí, tak snad bude mít i trochu štěstí…
A když vyroste , půjde studovat, to ji také bude někdo stále stát za zadkem?, aby ji venkovní svět nepokřivil? A potom, jako dospělou ji bude kdo chránit od venkovního světa?🤷♀️
V tom článku mi přijde problematické, že všechno bere jako jednosměrnou ochranu a ne jako výuku odolnosti. A taky mi vadí, jak snadno odsuzuje „matky venku“ podle toho, že jsou u mobilu.
to je výborné, to je ono. Dcerenka po jediném výstupu ze sví sociální bubliny skončí na psychiatrii. Pokud ji ovšem matinka nezavře ve svém hradě s bazénem na doživotí.