Navenek je můj život jako z reklamy na štěstí. Úspěšná kariéra, stovky srdíček u fotek z dovolených na Instagramu a partner, kterého mi kamarádky závidí. Jenže realita za zavřenými dveřmi našeho bytu je mrazivá. Moje ložnice se stala místem největšího ponížení, jaké může žena zažít. Tomáš se mnou už měsíce, možná roky, nechce nic mít.
Z vášně zbyla jen chladná zdvořilost
Když jsme spolu začínali, byli jsme jako magnet. Nepotřebovali jsme mluvit, stačil jeden pohled a svět kolem přestal existovat. Jenže postupem času se Tomáš začal víc a víc schovávat za svůj notebook a nekonečné pracovní hovory. Z vášně se stala zdvořilost a z milování se stal „úkol“, na který mu už nezbývá energie.
Snažila jsem se být ta „dokonalá a chápající“ partnerka. Plánovala jsem společné víkendy v horách, navrhovala terapii, vařila jeho oblíbená jídla. Všechno, co jsem dělala, narazilo na neviditelnou zeď. Cítím se jako stín, který se potlouká po bytě a prosí o trochu pozornosti, zatímco on si čte e-maily.
Ponížení v luxusním prádle a polibek na čelo
Moje zoufalství mě dohnalo k věcem, za které se dnes skoro stydím. Zhubla jsem pět kilo, utratila tisíce za nejluxusnější krajkové prádlo, učila se sexy pohyby před zrcadlem. Jednou večer jsem to zkusila se vší odvahou, co mi zbyla.
Seděl v posteli s knihou. „Tomáši,“ zašeptala jsem a položila mu ruku na rameno, „opravdu tě potřebuju. Tebe. Nás.“
Tomáš se ani nepohnul. Jen těžce vydechl. „Evo, nezačínej zase. Jsem vyřízený, zítra mám důležitý meeting,“ řekl tónem, jako by mi oznamoval předpověď počasí. Když jsem se ho snažila políbit, nastavil mi čelo. Byl to polibek bez duše, mechanický pohyb, který bolel víc, než kdyby mě odstrčil.
Uvězněná ve zlaté kleci bez doteku
Zatímco on vedle mě spokojeně usnul, já jsem hodiny zírala do tmy a cítila, jak se mi rozpadá sebevědomí. Je to ten nejhorší pocit na světě – připadat si pro vlastního muže neviditelná. Vyzkoušela jsem všechno: od afrodiziak až po erotické pomůcky. Výsledek? Vždycky stejný. Tomáš ani nezvedl oči od obrazovky.
Kamarádky mi říkají, ať od něj odejdu. „Ztrácíš s ním nejlepší roky,“ slyším ze všech stran. Jenže jak máte opustit někoho, koho milujete? Jak smazat ty roky plánů, společných vzpomínek a zázemí, které jsme budovali? Znamenalo by to přiznat světu i sobě, že ten „dokonalý život“ byl jen jedna velká lež.
Stojím na rozcestí. Moje duše umírá hlady po doteku a blízkosti, ale strach ze ztráty celého mého světa mě drží na místě. Jsem uvězněná v luxusní kleci, kde sice mám všechno, ale zároveň nemám vůbec nic.
? Co si o tom myslíte vy? Zapojte se do diskuze!
Dlouhodobé odmítání ze strany partnera ničí nejen vztah, ale i samotnou sebeúctu. Co byste Evě v její bolestivé situaci poradily? Má smysl bojovat o muže, který intimitu vnímá jako zdržování od práce a spánku, nebo by měla najít odvahu odhodit pozlátko dokonalého života na sociálních sítích a odejít za vlastním štěstím?
? Podpořte autorku a podělte se s námi o své názory v komentářích pod článkem!
Co bych poradila? Užívejte té zlaté klece! Spousta žen je na tom stejně, ale současně s manželovou impotencí u nich přebývá finanční nedostatek .
Jsem na tom úplně stejně. Můj muž nikdy nebyl moc na sex, za mlada jsme se milovali tak jednou měsíčně, pak třikrát do roka a asi před 10 lety mi oznámil, že je impotentní. V té době mu bylo 55 let, mně 45. Moc dobře vím, že není, nikdy neměl potíže se „vstáváním“. Prostě ho to nebavilo a nedokázal popravdě říct, co mu na mně nebo na sexu vadí. Stejně jako paní v článku jsem se snažila pro záchranu našeho milostného života udělat docela dost. Zhubla jsem 12kg, prosila jsem ho, nakoupila erotické hračky i prádlo a stejně nic. Tak jsem se rozhodla vyřešit situaci po svém. Našla jsem si kamaráda s výhodami, ze začátku jsme se scházeli tajně, teď už spolu 3 roky bydlíme. Vím, že je to hnusné a dost složité, ale radím paní, ať myslí na sebe a svoje potřeby. Zlatá klec je sice fajn, chápu, že s pánem prožila hezké chvíle, mají společné vzpomínky, ale život hodně rychle utíká a jednou by toho mohla litovat.
Přeju hodně štěstí, Dana