Mého přítele kdysi jeho matka vyhodila z domu, protože její nový partner neměl jejího syna rád. Když se ale po letech ocitla v problémech, už dávno bez partnera, zato s dalším synem, obrátila se na mého přítele a ten ji nedokázal odmítnout. Teď si od něj nechává všechno platit, využívá ho a chová se, jako by se nic nestalo. Přítel si odmítá přiznat, že ho matka jenom zneužívá.
Vyhozen z domu kvůli otčímovi
S přítelem rekonstruujeme byt a zatím žijeme u jeho matky. Tchyně má celkem tři syny, ale vztahy v rodině nejsou vůbec ideální. S prvním manželem měla dva syny, můj přítel je ten starší. Po rozvodu si našla nového partnera, který její syny neměl rád, obzvlášť mého přítele.
Nakonec to zašlo tak daleko, že ho matka, aby si partnera udržela, vyhodila z domu. Nebylo mu ještě ani osmnáct. Naštěstí se ho ujala rodina jeho kamaráda a pomohla mu postavit se na vlastní nohy. Vyučil se, začal pracovat a dnes je úspěšný.
Návrat ztracené matky a placení dluhů
Mezitím se jeho matce život zkomplikoval. Nový partner ji opustil, když čekala jejich dítě. Nejmladšímu synovi je teď patnáct. Prostřední syn se od matky odstěhoval a úplně s ní přerušil kontakt. Ona se postupně dostala do finančních problémů a obrátila se na mého přítele, jestli by jí nepomohl.
To už jsme byli spolu. Mně se to moc nelíbilo, vzhledem k tomu, co mu kdysi udělala, ale přítel řekl, že nemůže nechat vlastní matku na holičkách.
Neuznaný obětavec a líný „miláček“
Takže pro ni i jejího nejmladšího syna zařídil bydlení, zaplatil dluhy a dál ji finančně podporuje. Ona ale není nijak vděčná. Přítele komanduje, mě pomlouvá, kde může. Přítel pro ni všechno zařizuje, nosí jí nákupy, platí výdaje, zatímco její nejmladší syn s ničím nepomáhá.
Když jsem si dovolila poznamenat, že by mohl aspoň občas přiložit ruku k dílu, tchyně se mohla zbláznit, ať nechám jejího „miláčka“ na pokoji. Jenže ten tráví celé dny u počítače a nenapadne ho matce jakkoliv pomoci.
Nemocná z vlastního rozhodnutí
Tchyně má navíc velké zdravotní problémy, hlavně s páteří. Doktoři jí už několikrát doporučili operaci, která by jí mohla výrazně pomoci, ale ona ji odmítá, i když k tomu nemá žádný důvod. Přitom sotva chodí, do práce nechodí, má jen invalidní důchod, ale nijak se nesnaží svou situaci zlepšit.
Místo toho polehává, kouří krabičku denně a úkoluje mého přítele. On chodí normálně do práce, a přesto se snaží všechno zvládnout.
Strach z budoucnosti a rodinného rozpočtu
Já sama pracuji, takže nemám čas starat se ještě o tchyni, a navíc k tomu nemám ani chuť, když vidím, jak přítele jen využívá. Už jsem s ním o tom mnohokrát mluvila, ale řekl mi, že kdyby se o ni nepostaral, skončila by na ulici, a to že on nechce. Tak se radši takhle dře a utrácí za ni spoustu peněz.
Jediné, co mě uklidňuje, je, že náš byt už bude brzy hotový a odstěhujeme se. Pak už by za ní přítel jen dojížděl. Mám ale strach, aby nakonec nezůstala úplně invalidní, protože pak si neumím představit, jak bychom to řešili. Taky plánujeme rodinu, což bude něco stát, jenže velká část přítelových peněz teď jde na domácnost jeho matky. Přítel to ale pokládá za svou povinnost a odmítá ji opustit.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla pozměněna a fotografie jsou pouze ilustrační.
💬 Co si o tom myslíte vy? Zapojte se do diskuze!
Tento příběh otevírá bolavé téma toxických rodinných vztahů a pocitu viny vůči rodičům, kteří v minulosti zcela selhali. Co byste autorce v této situaci poradily? Je podle vás chvályhodné, že se muž stará o matku, která ho v dětství zavrhla, nebo by měl stanovit jasné hranice a přestat ji i svého líného bratra finančně dotovat? Má autorka právo žádat, aby tyto peníze raději směřovaly do jejich společné budoucnosti?
👇 Napište svůj názor do komentářů a podpořte autorku!
