Můj manžel vyrůstal v rodině, kde všemu velela jeho matka. Muselo být vždy po jejím, a kdo se jí postavil, měl problém. Manžela v dětství často bila a psychicky shazovala, zatímco jeho otec nikdy nezasáhl. Byl naprosto pod jejím vlivem, až se z něj stal její stín. Manžel na své dětství nevzpomíná rád a je šťastný, že je to za ním. Když jsme se poznali, hned mě upozornil, že jeho matka není jednoduchý člověk. Přesto jsem nečekala, jak velké problémy nám způsobí.
Když jsme spolu začali vážný vztah, zpočátku se přetvařovala a snažila se ke mně chovat mile. Jenže brzy se ukázala její pravá povaha. Před manželem mě pomlouvala, přede mnou zase shazovala jeho. Když se dozvěděla, že se chceme vzít, začala dělat scény, tvrdila, že si ničí život, a zakázala celé rodině z manželovy strany přijít na svatbu. Dokonce odmítla dát manželovi jeho vlastní rodný list. Odmítla se setkat i s mými rodiči, přestože oni byli k předsvatební návštěvě ochotní. Nakonec na svatbu skutečně nepřišla, stejně jako nikdo z jeho příbuzných – všichni poslouchají ji.
Po tomto incidentu jsme s manželem dospěli k závěru, že kontakt s ní nebude možný. Už předtím jsem se snažila být k ní vstřícná, neřešila jsem její narážky a pomluvy, ale tohle už bylo moc. Nechápala jsem, proč tak strašně nesnáší mě i moji rodinu. Jsme normální, slušní lidé, nebyl žádný důvod, aby se k nám chovala, jako by se manžel „zahazoval“. Jenže ona shazovala i jeho – zdálo se, že prostě chce jen rozsévat zlo.
Po svatbě jsme ji odstřihli úplně a několik let jsme spolu nemluvili. Pak se ale narodil náš syn a ona mi z ničeho nic napsala, že ho chce vidět. Rozhodla jsem se, že mu nebudu upírat babičku, a souhlasila jsem s návštěvou. Na první pohled to vypadalo, že se situace uklidnila – nad vnukem se rozplývala, chovala se mile. Jenže po návštěvě opět začala manželovi psát zprávy, že jsem namyšlená, špatná matka a že by si měl nechat „zadní vrátka“, protože to se mnou dlouho nevydrží. To byla poslední kapka. Opět jsme s ní přerušili kontakt.
Po scénách se svatbou jsme ji museli odstřihnout
Dnes žijeme klidně, užíváme si rodinu, syn je šťastný a mí rodiče jsou skvělými prarodiči. Nemáme žádný důvod něco měnit. Jenže vím, že jednou se syn začne ptát, kde je jeho druhá babička a děda. A já nevím, co mu říct. Mám mu říct pravdu – že babička je toxická a proto se s ní nestýkáme? Nebo zvolit nějakou neutrální výmluvu, že prostě bydlí daleko? Nechci synovi lhát, ale nevím, jak by takové malé dítě přijalo informaci, že jeho babička nám jen škodila a nepřála nám štěstí.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
mam taky zkusenost ale opacnou se snachou vse bylo dobre pokud bylo tak jak ona chtela penize hlidani stacilo jedno ne a byl konec uz jsem byla stara nemocna a dokonce i mrtva pro ni proste sila
Zkoušeli jste si s ní promluvit proč se tak chová, co ji trápí a sdělit jí, že pokud se nezmění tak s ní přerušíte styky? Z článku to nevyplývá, je tam pouze ta tchyně, už samotné slovo tchyně zní šíleně jako by byl tr. čin být tchyní. Zkoušeli jste to, společně neb alespoň manžel?
Držet s ní odstup je asi to jediné rozumné, když jde i do psychiky. Až si malý začne klást otázky, zkusit to podat jemně a bez detailů, aby z toho neměl trauma.
Chápu, proč to nešlo ignorovat. Když někdo manipuluje celou rodinu, tak už to není „jen nesoulad“, ale přímé rozbíjení vztahů.
Nejvíc mě zaráží, že se tvářila mile jen do první návštěvy. Mít jasno, kdy překročila hranici, je podle mě správná volba.
Takhle se „trestá“ vlastní dítě, to je mi fakt líto. Řešit s ní kontakt jen krátce a vždy s jasnými pravidly by možná šlo, ale u vás to zjevně nejdřív muselo skončit.
U nás to bylo podobné s výměnami názorů a pomluvami, taky to člověka postupně vyždímá. Souhlasím, že úplné odstřižení někdy zachrání manželství i nervy.
K otázce pro syna—nebála bych se říct pravdu v dětském jazyce typu „babička se neumí chovat tak, aby nám bylo dobře“. Lhaní se později stejně obrátí proti vám.
Mně vadí, že se do toho pletla i do vašeho vztahu a svatby, to už je fakt přes čáru. Dělat scény a blokovat i úřední věci… to není „složitá povaha“, to je záměr.
Je těžké najít rovnováhu mezi pravdou a ochranou dítěte, ale mlžit se podle mě nemá. Spíš bych mu vysvětlila, že babička nebyla bezpečná pro rodinu a proto jste se stali opatrní.