Když jsem začala chodit se svým manželem, věděla jsem, že jeho předchozí vztah neskončil dobře. Jeho bývalá přítelkyně mu byla nevěrná, a i když se snažila získat ho zpět, on se rozhodl jít dál. Já jsem mu v tom nijak nebránila, naopak jsem dokonce pomohla zprostředkovat jejich poslední rozhovor, aby si vše mohli vyjasnit. Ale on už se k ní vrátit nechtěl. Časem jsme se vzali, narodilo se nám dítě a já si myslela, že tahle kapitola je definitivně uzavřená. Jenže ona se po čase začala vracet do našeho života – tentokrát v roli mé „kamarádky“. A já stále více pochybuji o jejích skutečných úmyslech.
S manželem jsme spolu pět let a máme malého syna. Máme hezké manželství, ale už od začátku mě pronásledoval stín jeho bývalé. Znala jsem ji už z doby, kdy spolu chodili, protože jsme pracovaly na stejném místě. Když se rozešli, nebylo to pro ni jednoduché. Doufala, že se k ní vrátí, a já jí dokonce umožnila, aby si s ním mohla promluvit. Byla jsem připravená ustoupit, kdyby se rozhodl dát jí druhou šanci, ale on ji odmítl a řekl, že jejich vztah je definitivně u konce.
Po nějaké době jsme se s manželem vzali a narodilo se nám dítě. Myslela jsem si, že tím všemu uděláme tečku a ona pochopí, že už nemá šanci. Jenže místo toho se začala chovat jinak – neútočila přímo, ale začala mě pomlouvat. Šířila drby mezi manželovými známými a dokonce se snažila poštvat proti mně jeho rodinu. Naštěstí se mi podařilo situaci vyjasnit a vztahy s jeho rodinou se vrátily do normálu. Ona se tehdy stáhla, a já doufala, že už máme klid.
Uběhl zhruba rok a já ji jednou náhodou potkala. Byla milá, chovala se přátelsky a omluvila se mi za své předchozí chování. Pozvala mě na kávu a já její omluvu přijala. Zdálo se mi, že se konečně posunula dál, a tak jsem byla ráda, že dokážeme vycházet jako civilizovaní lidé. Začaly jsme se vídat častěji a já postupně nabyla dojmu, že mezi námi může vzniknout normální přátelství. Jenže pak jsem udělala chybu – pozvala jsem ji k nám domů.
Přišla se podívat na malého a já neviděla důvod, proč ji nepozvat. Jenže zrovna ten den přišel manžel dřív z práce. Bylo na něm vidět, že je překvapený, když ji vidí u nás, ale nijak to nekomentoval. Zato ona se chovala zvláštně. Začala se víc usmívat, hrát si s vlasy, házet po něm pohledy – jednoduše jako kdyby se ho snažila znovu upoutat. Manžel si toho všiml, nijak na to nereagoval, ale když odešla, řekl mi, že by byl rád, kdybych ji už k nám domů nezvala.
Teprve tehdy mi došlo, že jsem udělala chybu. Původně jsem si myslela, že když ji mám nablízku, můžu ji mít pod kontrolou. Jenže co když právě tohle byl její plán? Vetřít se do mé blízkosti a pomalu si hledat cestu zpět k mému muži? Od té chvíle mám pocit, že se na mě snaží hrát nějakou hru. Pořád se chce vídat, píše mi zprávy, chová se, jako bychom byly nejlepší kamarádky. Ale já už jí nevěřím. Nechci se s ní dál stýkat, ale nevím, jak to ukončit tak, aby to nevypadalo podezřele. Nechci, aby si myslela, že se jí bojím. Jen chci, aby už zmizela z našeho života.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla pozměněna a fotografie jsou pouze ilustrační.
Odpověděla jste si sama, od této „kamaradky“ co nejrychleji pryč. Váš partner má zatím víc rozumu než Vy,ale to nemusí trvat věčně.
Drž si ji od těla. My chlapi máme ,,mozek v kalhotách,,.
Ano, souhlasím s předchozím komentářem, my chlapi někdy přemýšlíme spodní částí těla. Jak se před ním ona natřásá a usmívá to znamená, že ho svádí a navíc ho zná. Takže co když jí to vyjde a když se jí to podaří okamžitě to vykřičí do světa a nebo ho začne vydírat. Pozor na tyto ženský !!!
Za mě to není o tom „nechat být“ úplně, ale nastavit jasné hranice. Když se chce vídat a psát zprávy, tak bych to ukončila vysvětlením typu „teď kvůli dítěti nestíháme“ a hotovo.
Proč se s ní kamarádit,navštěvovat,to není kamarádka.Myslim,že vám chce jen ublížit.Neměla bych problém ji říci,že není na ní čas.
Chápu, že chceš působit klidně, ale její minulost je dost varovná. Pokud vám manžel řekl, že by ji už domů nezval, tak bych to brala jako společné pravidlo a držela se ho.
Tohle „kamarádka“ zní přesně jako typ, co se dřív snažil prorazit jinudy. Nemusíš ji nenávidět, ale doma s ní bych už neriskovala a zbytečně ji nepouštěla do intimního prostoru.
Mě přijde divné, že se omluvila a pak najednou zase dělá věci okolo tvého muže (vlasy, pohledy). To už není jen přátelství, to je cílené chování, a ty to cítíš správně.
Souhlasím s tím, že mít ji „pod kontrolou“ je slepá cesta. Když ji to živí, jen si bude hledat nové způsoby, jak se přiblížit, takže bych se stáhla a držela odstup.
Pokud chceš ukončit kontakt bez podezření, nejlepší je být stručná a konzistentní. Žádné další „pozvání na kávu“, jen občasné zdvořilé „promiň, teď fakt nemám čas“.