Vyrůstala jsem jen s mámou a ségrou. I když jsme byly bez táty, dětství jsem měla úžasné a hrozně ráda na něj vzpomínám. Dneska jsem dospělá, mám s přítelem dvě malé děti, ale narážím na obrovskou, naprosto nepochopitelnou zeď. Můj partner moji mámu prostě nesnáší a snaží se nás od ní úplně odříznout. Přitom mu nikdy nic neudělala – paradoxně on sám se svými rodiči moc nevychází.
Tři holky proti světu a dětství plné lásky
Odmalinka jsme byly jen my tři – já, moje o rok mladší sestra a mamka. Otec od nás odešel, když jsme byly úplná mrňata. Vůbec si ho nepamatuju a on o nás nikdy neprojevil ani ten nejmenší zájem. Nedávno jsme se dozvěděly, že zemřel, ale upřímně? Byla to pro nás naprosto bezvýznamná zpráva.
Mamka totiž dělala první poslední, abychom byly šťastné. Každý víkend výlety, pohoda, láska. Nikoho jiného si k sobě nenašla (nebo nám aspoň nikdy nikoho nepředstavila), a tak jsme si krásně vystačily samy.
Přítelův bojkot a nepochopitelná zášť
Dneska už mamka žije sama, ségra se taky osamostatnila. Snažím se za ní jezdit, aby nebyla opuštěná, ale mému partnerovi Michalovi je to ohromným trnem v oku. Jsme spolu pět let, máme dvě děti, ale náš vztah je teď pořádně nahnutý.
- Žárlivost na funkční vztah: Vadí mu, jak hezky a bez problémů spolu s mámou vycházíme. Sám má totiž se svými rodiči dost napjaté vztahy. Zajímavé přitom je, že já s nimi vycházím líp než on sám.
- Odmítnutý velkorysý dar: Mamka nám dokonce chtěla dát polovinu svého pozemku, abychom mohli stavět. Michal to ale bleskově a rázně odmítl – prý vedle ní bydlet nebude.
- Omezené návštěvy na příděl: Za mámou můžu jet maximálně jednou za čtrnáct dní, jinak je u nás doma okamžitě oheň na střeše. Pokaždé si pak od něj vyslechnu urážky, že jsem jen závislý „mamánek“.
Vyčerpávající bitva o obyčejné hlídání dětí
Tohle mě ale bolí ze všeho nejvíc. Obě strany prarodičů vnoučata upřímně milují. Moje mamka sice ještě pracuje, ale hlídat z celého srdce chce. Přítel to ale tvrdě a nekompromisně bojkotuje.
Navrhovala jsem rozumné střídání – jednou budou hlídat jeho rodiče, podruhé moje máma. Nepotřebujeme to vůbec často, ale občas si prostě musím něco v klidu zařídit nebo jít k lékaři a logicky nechci děti tahat všude s sebou. Přitom vzdálenost je u obou rodin úplně stejná.
Bizarní na tom celém je, že když byl náš starší syn roční, přítelovi rodiče se na hlídání vůbec necítili (jsou už přece jen starší), zatímco moje máma do toho šla s absolutním nadšením. Přítel to tehdy svým rodičům nesmírně vyčítal, ale i přesto teď absurdně odmítá pustit děti k mé mámě.
Zašel dokonce tak daleko, že mě začal citově vydírat a prohlásil: „Jestli s tím nepřestaneš, zakážu hlídat i svým vlastním rodičům.“
Jsem v úzkých a docházejí mi síly
Sám přítel samozřejmě hlídat nechce a moje máma nemůže pořád, protože chodí do práce. Střídání by proto bylo naprosto logické a fér řešení. On je na ni ale prostě vysazený a já se v tom nešťastně plácám. Opravdu mě mrzí, že takhle hrubě a bezdůvodně útočí na moji rodinu. Někdy si říkám, jestli prostě jen obyčejně nezávidí ty zdravé a pevné vztahy, které on sám u sebe doma nikdy nepoznal.
Tohle chování mě hrozně vyčerpává a vůbec nevím, jak mu mám ještě vysvětlit, že moje máma není nějaký nepřítel. Je to pro mě dost těžká situace, protože mám pocit, že mě systematicky nutí vybírat si mezi ním a rodinou, která mě celý život ve všem podporovala.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla pozměněna a fotografie jsou pouze ilustrační.
💬 Zapojte se do diskuze!
Toxická žárlivost na zdravé rodinné zázemí partnera dokáže ze vztahu vytvořit psychologické peklo. Snaha odříznout ženu od rodiny a diktovat jí podmínky styku s matkou často hraničí s psychickou manipulací. Jak byste se zachovali na místě autorky vy? Zkoušeli byste s partnerem nadále diskutovat a posílat ho na terapii, nebo byste ignorovali jeho zákazy a vozili děti k babičce bez ohledu na jeho hysterické scény? Poradit autorce můžete v komentářích pod článkem.
Co si to dovoluje? Odkázala bych ho do patřičných míst s tím, že mi nebude poroučet, jak často můžu navštěvovat svou rodinu. Stejně tak nebude rozkazovat, kdo může nebo nemůže hlídat děti, když k tomu nemá žádný normální důvod. Ať je teda hlídá vždy sám, když je tak chytrý.