Když jsem si s přítelem pořídila rodinu, věřila jsem, že máme pevný vztah. Jenže po narození dětí se začal měnit. Trávil čím dál více času na počítači a jeho chování bylo jiné. Nejdřív jsem si myslela, že je jen unavený z práce, ale pak jsem zjistila pravdu – měl profily na seznamkách a hledal si tam zábavu. Slíbil, že s tím přestane, ale nikdy to neudělal. Nakonec jsem se rozhodla, že ho nachytám přímo při činu.
S přítelem jsme spolu pět let a máme dvě děti. Vztah nám fungoval, chtěli jsme rodinu, finančně jsme byli v pohodě a dokonce ani po porodu se naše intimní soužití nijak dramaticky nezměnilo. Jenže i tak měl přítel pocit, že potřebuje něco víc. Poprvé jsem si toho všimla, když bylo naší starší dceři asi půl roku. Najednou trávil hodiny u počítače, byl duchem nepřítomný a měl stále telefon v ruce. Jednoho dne jsem neodolala a podívala se do jeho počítače.
Z toho, co jsem našla, mi bylo špatně. Měl profily hned na dvou seznamkách, v historii byly desítky zpráv s cizími ženami a spousta jejich fotek. Připadala jsem si ponížená a nechtěná. Přitom jsem se po porodu snažila vypadat dobře, neztloustla jsem, pečovala o sebe – ale zřejmě to nestačilo. Když se vrátil z práce, okamžitě jsem na něj uhodila. Nejprve zapíral a pak mi začal vyčítat, že mu lezu do soukromí. Po hádce nakonec slíbil, že s tím skončí.
Vydrželo mu to týden. Pak se všechno vrátilo do starých kolejí. Kdykoli říkal, že jde za kamarády, měla jsem podezření, že místo toho má domluvené rande. Několikrát jsem zkontrolovala jeho počítač a vždycky našla důkazy. Každý pokus o rozhovor skončil hádkou. Přitom nešlo o jednorázový flirt – neustále někoho hledal, někomu psal, jako by bez toho nemohl být. A co bylo nejhorší? Nikdy nepřiznal chybu. Místo toho se zlobil na mě, že jsem na to přišla.
Nakonec mi došla trpělivost. Rozhodla jsem se, že ho nachytám. Založila jsem si falešný profil na jedné z jeho seznamek a sama ho oslovila. Dlouho netrvalo a „chytil se“. Domluvila jsem si s ním rande a sledovala, jak se na večer pečlivě chystá. Tvrdil mi, že jde za kamarády, ale bylo jasné, že mu na „kamarádech“ tentokrát záleží víc než obvykle.
Když odešel, sbalila jsem mu všechny věci. Čekala jsem, až se vrátí, a připravila si, co mu řeknu. Přišel domů nečekaně brzy a chtěl jít spát, ale když uviděl sbalené tašky, ztuhl. Řekla jsem mu, že vím, kde byl, a že už to stačilo. Byt je naštěstí můj, takže neměl na výběr. Sebral věci a odešel ke svým rodičům.
Už je to čtrnáct dní a on mě neustále prosí, abych mu dala ještě šanci. Prý kvůli dětem a že už se změnil. Ale já si dávám načas. Vím, že závislost na seznamkách není něco, co zmizí ze dne na den. A hlavně si nejsem jistá, jestli mu ještě někdy dokážu věřit.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla pozměněna a fotografie jsou pouze ilustrační.
