Žiji v docela pohodovém manželství, jsem na rodičovské dovolené a snažím se, abychom jako rodina fungovali. Jenže nad naším štěstím visí stín, který se jmenuje „tatínkova holčička“. Manželova dcera z předchozího vztahu ho využívá jako bezednou pokladničku a on, zaslepený vinou z rozchodu, jí plní i ta nejabsurdnější přání.
Manipulace ve čtvrté třídě
S manželem jsme spolu tři roky a máme malé dítě. Jeho dcera z prvního vztahu žije s matkou. Přestože je jí teprve deset let, v manipulaci s dospělými by mohla vyučovat. O tátu nejeví skoro žádný zájem – dokud něco nepotřebuje. Jakmile se na obzoru objeví nová počítačová hra nebo drahá elektronika, najednou je to „tatínku sem, tatínku tam“.
„Dostal jsem strach, když přišla s tím, že nutně potřebuje nejnovější iPhone. Ten svůj přitom měla sotva dva roky a fungoval bezchybně.“
Snažila jsem se manželovi vysvětlit, že je to nesmysl. Že peníze, které vyhodí za rozmar desetiletého dítěte, nám budou chybět v rodinném rozpočtu. Výsledek? Označil mě za sobeckou a mobil jí koupil. Dcera mu sice slíbila, že za ním bude jezdit častěji, ale skutek utek. Přijela si pro krabičku s logem jablka a od té doby se neukázala.
Luxus na dluh naší budoucnosti
Nejhorší na tom je, že peněz nemáme nazbyt. Žijeme z jednoho platu a rodičovského příspěvku, platíme nájem a alimenty. Tyto „dárky nad rámec“ jsou v našem rozpočtu sakra znát. Vidím tu nespravedlnost: zatímco já obracím každou korunu a kupuji věci pro naše společné dítě v bazárcích, jeho dcera dostává luxus, který ani neocení.
Když už k nám milostivě přijede, ani nás nepozdraví. Zaleze si do kouta s mobilem, který jí manžel zaplatil, a ignoruje jakoukoli snahu o společný výlet nebo rozhovor. Pro něj je to jen „kasička“.
Ani domluva s exmanželkou nepomáhá
Paradoxně i jeho bývalá žena je na mé straně. Sama mi potvrdila, že dcera je rozmazlená a zkouší to na všechny strany. Domlouvala mu, ať jí takhle neustupuje, že jí tím jenom škodí do budoucna. Ale manžel je jako hluchý. Stačí, aby dcerka zapískala, a on skáče, jako by se snažil vykoupit své svědomí za rozpadlý vztah penězi.
Druhé dítě? V nedohlednu
Tato situace ničí naše plány. Moc bych si přála druhé dítě, ale musela jsem si přiznat, že s jeho přístupem k financím to není reálné. Neuživili bychom se. Jakmile o tom ale začnu mluvit, strhne se hádka.
Bojím se, že až dcera povyrostne, její nároky se budou stupňovat. Pokud se manžel nenaučí říkat „ne“, bojím se, že to naše manželství prostě neustojí. Nechci žít ve stínu dítěte, které nás vidí jen jako bankomat.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla pozměněna a fotografie jsou pouze ilustrační.
Skončit. Nemá to smysl, to se nezmění. Vím, o čem mluvím.
Dcérenka si zvykne a bude si hledat muže který jí luxus dopřeje. Ideálně nějakého 80 který za chvíli skočí do penálu. Ale tak každý hraje s tím co má.
Tohle znám z druhé strany: když jeden rodič neustále „odškodňuje“ dítě penězi, druhá rodina pak jen škrtí účty. Chápu, že je pro tebe frustrující a hlavně spravedlivě vidíš dopad na vlastní dítě.
Nemyslím si, že je na vině desetiletá holka úplně sama, ale manžel by měl nastavit hranice hned. Jednou to začne iPhone, pak budou větší věci a najednou vám nezbyde na nic.
Přijde mi, že článek popisuje klasiku „nejdřív koupí klid, pak přijde chaos“. Kdyby aspoň sedli na rodinný rozpočet a jasně řekli, co je pro dítě ještě v mezích a co ne.
Z druhé stránky uvidíme, zda své vlastní dítě bude chtít držet macecha zkrátka a nic mu také nedopřeje…Pokud si vzala muže, co už dítě má, musí počítat, že ho bude muset také živit a občas mu něco koupí. A o tom , jak často 10 leté dítě návštěvuje otce, rozhoduje domluva rodičů nebo soud.
Nejhorší je ta bezohlednost při návštěvě, jako by vás jen využívali k doplnění kasy. Jestli manžel nechce slyšet, pomohlo by nejdřív na finančním plánu, ne až v hádkách.
Je hezké chtít být dobrý táta, ale „plnit absurdní přání“ už je zasahování do fungování celé domácnosti. Partner by měl mít pevné limity a exmanželka to očividně taky vidí.
Za mě je to hodně o tom, že manžel si neumí odolat pocitu viny. Tohle často vede k tomu, že dítě je pak ještě víc přesvědčené, že prosba = automatický nákup.
Soudím podle sebe: když se o tom začne mluvit a hned je z toho hádka, nejde o peníze, ale o obranu a egomrzlinu. V takové situaci by mi hodně pomohlo rodinné poradenství nebo aspoň společné pravidlo „v první řadě rodinný rozpočet“.