Věnuje se tématům, která ovlivňují každodenní život a spokojenost. Sdílí inspiraci, nápady i drobné změny, které mohou vést k příjemnějšímu a vyváženějšímu životu.
Zdroj: istock.com
Máte i vy vlastní příběh, o který se chcete podělit? Budeme rádi, když nám ho pošlete.
Můžete tak učinit zcela anonymně prostřednictvím naší Facebook stránky:
Když nám do klína spadla stará rodinná chalupa v podhůří, vypadalo to jako dar z nebes. Představovali jsme si klidná rána s kávou na zápraží a víkendy u lesa. Jenže realita nás propleskla hned první týden. Společně s nemovitostí jsme totiž „vyfasovali“ i sousedy, které byste nepřáli ani nejhoršímu nepříteli.
Teror u plotu a záhony v troskách
První na scénu nastoupila paní Havlíková. Ta žila v přesvědčení, že je nekorunovanou královnou ulice. Sotva jsem vyndala první truhlíky s muškáty, už stála u branky.
„Tyhle kytky sem nepatří, přitahují hmyz, co mi pak leze do oken. Okamžitě to dejte pryč,“ vyštěkla bez pozdravu. Byla jsem v šoku, ale v zájmu dobrých vztahů jsem ustoupila. Byla to obrovská chyba – ukázala jsem slabost.
Pak tu byl pan Urban. Ten pro změnu nerespektoval naprosto žádné hranice. S oblibou vypouštěl své dva obří ovčáky, aby si „ulevili“ přímo na naše čerstvě zasazené stromky. Když jsem ho jednou přistihla, jak se jen opírá o rýč a pobaveně sleduje, jak mi psi hrabou v bramborách, jen procedil mezi zuby:
„Venkov není pro slečinky z města. Zvykej si.“
Zdroj: istock.com
Eskalace a otevřená válka
Incidenty se začaly vršit jako lavina. Havlíková na nás poslala stavební inspekci kvůli opravě zatékající střechy a Urban nás obvinil, že jsme mu otrávili studnu, což byl naprostý nesmysl.
Korunu všemu nasadili Dvořákovi z protějšího statku. Bez jediného slova si na hranici našeho pozemku postavili nelegální přístřešek pro techniku tak nešikovně, že nám do ložnice nešlo skoro žádné světlo. Pokus o klidnou domluvu skončil sprškou vulgarit. Brzy se o nás po celé vsi začaly šířit neuvěřitelné lži. Stali jsme se vyvrheli ve vlastní zahradě.
Zdroj: istock.com
Útěk do bezpečí na úplnou samotu
Situace došla tak daleko, že jsem měla stažený žaludek, jen co jsme v pátek odbočili k vesnici. Bála jsem se vyjít na zahradu, aby na mě zase někdo nezačal pokřikovat. Moje psychika byla v troskách a manžel na tom nebyl o moc lépe. „Tohle není domov, to je bojiště,“ řekl mi jednou večer u krbu.
Padlo těžké rozhodnutí: Chalupa musí jít z domu. I když nás to bolelo, klid byl přednější než dědictví po dědovi. Chalupu jsme prodali pod cenou, jen abychom se jich definitivně zbavili, a koupili jsme si malý domek na úplné samotě, kde široko daleko nikdo není. Ten dům je sice menší a skromnější, ale ranní ticho bez nadávek sousedů je pro nás ten největší luxus. Konečně zase dýcháme a víme, že domov nedělají jen zdi, ale hlavně lidi kolem nich.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla pozměněna a fotografie jsou pouze ilustrační.
? Co si o tom myslíte vy? Zapojte se do diskuze!
Sousedské spory dokážou proměnit vysněné bydlení v každodenní noční můru. Jak byste se zachovali na místě autorky vy? Snažili byste se s agresivními sousedy bojovat všemi dostupnými právními prostředky, stavěli vysoké ploty a volali policii, nebo byste také raději ustoupili a zvolili klid jinde? Zažili jste někdy podobnou šikanu ze strany starousedlíků?
? Podělte se o své názory a zkušenosti v komentářích pod článkem!
Můj dům, můj hrad. Kdysi jsem taky postavila místo pletiva vysoký zděný plot a zamčela bránu. A to jsme měli staré hodné sousedy. Zemřeli a přišli mladí, kteří se začali roztahovat na náš pozemek. Prodloužená střecha, 3 černé stavby. Vzdálenosti nerespektují. Nenechám to tak, život je boj a je třeba se dacanům postavit.
Bohužel, když zákony neplatí pro všechny stejně, tak je to těžký. Po 25 letech jsem částečně rezignoval, dosáhl jsem pouze toho, že v evidenci katastru je společná hranice vyznačena jako sporná. To, že stavba zasahuje na můj pozemek a při realizaci došlo k narušení statiky, už se mi vyhrát nepodařilo. Soudní znalec Jan Lukáš Bedrníček prohlásil, že podkopání základové spáry nemá na statiku mého objektu vliv, aniž by byl na místě. Správně motivovaní další znalci, státní úředníci, OS Nymburk, KS Praha, ombudsman Křeček, GŘ HZS Vlček, NS, ÚS a další mne již přesvědčili, že vše je pouze o množství miniatur Masaryka. K soudu se chodí pro rozsudek, ne pro spravedlnost.
Sytý hladovému nevěří. Bohužel v některých částech tohoto uskupení realita – viz. můj předchozí příspěvek. S právním státem to nemá co společného, ČR není právním státem, pouze státem právníků, kteří do mrtě zneužívají nastavený systém ke škodě běžného občana.
Bohužel tohle je realita dnešní doby-lidská závist pramenící z toho-že sousedi vědí,že někdo něco zdědil-a tak je potřeba mu to pořádně osladit.To je potom peklo do takové nemovitosti jezdit.Proto raději prodat-než se s podobnou sebrankou donekonečna handrkovat.Sám jsem si zažil co je to zdědit chalupu-a slýchat závistivé pomluvy od tzv.domorodců.Už nikdy víc………..
Ano, taky zkušenost podobného kalibru s manželem máme. On doteď na to doplácí podlomeným zdravím, takže najít něco rychle a odstěhovat se, bylo pak hra o čas. Kdybychom neměli oba solidní práci, tak bychom šli nevím kam, snad radši k tchýni! 🙂 Policie celou věc znevážila, takže když nemáš ochranu ani nějakou páku na ně, tak nezbývá, než být ostrý po svém. S příměsí chování nečekaného jako obrany proti manipulacím, podstrojeným intrikám (ještě před rekonstrukcí lži, že jsme dali my WC vedle popelnic před barák- nebyl od nás, jen tak rozhozené kousky od jídla u schránek společných prostor a že prý to je od nás, trvalé prokuřování nám do oken a nebylo to často jen cigáro, byla i tráva, jinak i přes větrání čidlo na kvalitu ovzduší ukazovalo přes 3000ppm CO2, tedy jak kdyby se snad týden nevětralo. Manželi, když byl v době covidu na homeoffice, pak z toho bylo zle.) Bývalí sousedé jsou především traumatizovaný komunismem a nenávidí z principu mladou generaci. Tihle lidi vrtají a provokují psychiku tak dlouho, aby vyprovokovali, kdyby to bylo na mě a mohla to bez důsledků pro mě neblahých tak provést, vlítnu na ně a jen jim poupravím tváře, byli by je měli, jak slabikáře! Oni vědí, že jim tohle chování v tomhle státě projde. A TY nemůžeš udělat nic, protože obranná reakce z Tebe udělá snadno násilníka a celé to otočí proti Tobě, kde policie to ignorovat nebude. Ano tato nerovnováha je velmi znepokojivá a pěkně smrdí! Z principu to píšu sem, aby bylo věděno, nic víc, nic míň. Nebylo to ani na baráku, ona sousedská šikana, ale na bytě, který jsme měli na hypotéku. V pronájmu jsme to nechali jedné paní, co má syna v pubertě a jako správná ostravačka se nedá odbýt. Hlavně manipulátor nemůže dopustit, aby se to o něm vědělo, jaký on je, takže před dalšími lidmi jsou nuceni se krotit.
Já bych se nenechal..
Ja bych Jim Dal!!!!
Poslal bych je někam a potom ignoroval
na hrubý pytel hrubá záplata
Můj dům, můj hrad. Kdysi jsem taky postavila místo pletiva vysoký zděný plot a zamčela bránu. A to jsme měli staré hodné sousedy. Zemřeli a přišli mladí, kteří se začali roztahovat na náš pozemek. Prodloužená střecha, 3 černé stavby. Vzdálenosti nerespektují. Nenechám to tak, život je boj a je třeba se dacanům postavit.
Bohužel, když zákony neplatí pro všechny stejně, tak je to těžký.
Po 25 letech jsem částečně rezignoval, dosáhl jsem pouze toho, že v evidenci katastru je společná hranice vyznačena jako sporná. To, že stavba zasahuje na můj pozemek a při realizaci došlo k narušení statiky, už se mi vyhrát nepodařilo. Soudní znalec Jan Lukáš Bedrníček prohlásil, že podkopání základové spáry nemá na statiku mého objektu vliv, aniž by byl na místě. Správně motivovaní další znalci, státní úředníci, OS Nymburk, KS Praha, ombudsman Křeček, GŘ HZS Vlček, NS, ÚS a další mne již přesvědčili, že vše je pouze o množství miniatur Masaryka.
K soudu se chodí pro rozsudek, ne pro spravedlnost.
Pravda.
Spousta našich romských spoluobčanů nemá kde bydlet, tísní se po dvaceti v malých bytech. Chlupu bych jim prodal za korunu.
Lépe pronajmout Romům
Jj, super a potom bych se tam jezdil bavit, jak všem těm odporným sousedům, pěkně zatápí. A že to kikáni umí třeba celou noc, o tom žádná 👍‼️‼️
Oko za oko, zub za zub.
Sytý hladovému nevěří.
Bohužel v některých částech tohoto uskupení realita – viz. můj předchozí příspěvek.
S právním státem to nemá co společného, ČR není právním státem, pouze státem právníků, kteří do mrtě zneužívají nastavený systém ke škodě běžného občana.
kapitalismus
Bohužel tohle je realita dnešní doby-lidská závist pramenící z toho-že sousedi vědí,že někdo něco zdědil-a tak je potřeba mu to pořádně osladit.To je potom peklo do takové nemovitosti jezdit.Proto raději prodat-než se s podobnou sebrankou donekonečna handrkovat.Sám jsem si zažil co je to zdědit chalupu-a slýchat závistivé pomluvy od tzv.domorodců.Už nikdy víc………..
Ano, taky zkušenost podobného kalibru s manželem máme. On doteď na to doplácí podlomeným zdravím, takže najít něco rychle a odstěhovat se, bylo pak hra o čas. Kdybychom neměli oba solidní práci, tak bychom šli nevím kam, snad radši k tchýni! 🙂 Policie celou věc znevážila, takže když nemáš ochranu ani nějakou páku na ně, tak nezbývá, než být ostrý po svém. S příměsí chování nečekaného jako obrany proti manipulacím, podstrojeným intrikám (ještě před rekonstrukcí lži, že jsme dali my WC vedle popelnic před barák- nebyl od nás, jen tak rozhozené kousky od jídla u schránek společných prostor a že prý to je od nás, trvalé prokuřování nám do oken a nebylo to často jen cigáro, byla i tráva, jinak i přes větrání čidlo na kvalitu ovzduší ukazovalo přes 3000ppm CO2, tedy jak kdyby se snad týden nevětralo. Manželi, když byl v době covidu na homeoffice, pak z toho bylo zle.) Bývalí sousedé jsou především traumatizovaný komunismem a nenávidí z principu mladou generaci. Tihle lidi vrtají a provokují psychiku tak dlouho, aby vyprovokovali, kdyby to bylo na mě a mohla to bez důsledků pro mě neblahých tak provést, vlítnu na ně a jen jim poupravím tváře, byli by je měli, jak slabikáře! Oni vědí, že jim tohle chování v tomhle státě projde. A TY nemůžeš udělat nic, protože obranná reakce z Tebe udělá snadno násilníka a celé to otočí proti Tobě, kde policie to ignorovat nebude. Ano tato nerovnováha je velmi znepokojivá a pěkně smrdí! Z principu to píšu sem, aby bylo věděno, nic víc, nic míň. Nebylo to ani na baráku, ona sousedská šikana, ale na bytě, který jsme měli na hypotéku. V pronájmu jsme to nechali jedné paní, co má syna v pubertě a jako správná ostravačka se nedá odbýt. Hlavně manipulátor nemůže dopustit, aby se to o něm vědělo, jaký on je, takže před dalšími lidmi jsou nuceni se krotit.