Jsem nesmírně šťastná, že máme krásnou a zdravou dceru. Je to naše všechno a pohled na ni mě každý den utvrzuje v tom, že cesta, kterou jsme zvolili, je správná. Mia aktuálně chodí do výběrové soukromé školky, kde jsou jen děti z rodin, které sdílejí naše hodnoty a úroveň. A vím jistě, že v tomto chráněném režimu bude pokračovat i na základní a střední škole.
Vzdělání jako štít
Chci, aby měla to nejlepší vzdělání, přesně jako my s manželem. Jsem moc ráda za to, že jí to můžeme dopřát a že nemusí sedět v lavici s někým, kdo ji bude brzdit nebo na ni křičet. Soukromé školy nejsou jen o učení, jsou o prostředí. O tom, že se tam nepotká s vulgaritou a nevychovaností, která je jinde standardem.
Strach z „obyčejného“ světa
Přiznávám to otevřeně – žijeme v bublině, kterou jsme si kolem sebe pečlivě vytvořili, a dělám vše pro to, aby v ní Mia zůstala co nejdéle. Bojím se chvíle, kdy by byla nucena poznat život obyčejných lidí. Ten svět venku mi připadá nepřátelský a drsný.
„Mám zkrátka strach, že jí lidé ublíží. Nejhorší jsou ty hloupé socky – jsou takové zvláštní, sálá z nich agrese a frustrace. Nechci, aby Mia tohle vůbec registrovala, natož aby s nimi musela komunikovat.“
Žádné kompromisy, žádná hřiště
Pro jistotu se vyhýbáme i takovým místům, jako jsou veřejné dětské koutky v obchodních centrech. Párkrát jsme tam nahlédli a stačilo mi to. Ty děti mi připadají nesmírně agresivní, zlé a nevychované. Berou si věci, strkají do sebe a jejich matky jen znuděně koukají do mobilů.
U nás doma se nikdy nehuláká. Miu jsme nikdy ani neplácli přes ruku, všechno řešíme kultivovanou diskusí. Když pak vidím ty věčně nespokojené matky venku, jak řvou na svoje děti a neumí jim nic vysvětlit, doslova šílím. Několikrát jsem zaslechla, jak jsou na své vlastní děti sprosté. Je mi z toho smutno, ale zároveň mě to utvrzuje v tom, že naše izolace je nezbytná.
Budoucnost za zdí
Náš dům u Brna je náš hrad. Máme tam všechno – od privátního bazénu po špičkově vybavenou hernu. Jídlo i služby nám jezdí až ke dveřím. Naši rodiče sice pořád dokola opakují, že jí tím „pokřivujeme osobnost“, ale já vím své. Mojí povinností jako matky je vytvořit jí prostředí, které jí maximálně vyhovuje a které ji formuje v lepšího člověka. A pokud to znamená, že nikdy nepozná „obyčejnou“ realitu, budu jen ráda.
💬 Co si o tom myslíte vy? Zapojte se do diskuze!
Tento příběh zaručeně vyvolá spoustu emocí. Souhlasíte s přístupem této maminky? Dělá dobře, když svou dceru izoluje od „obyčejného“ světa, aby ji ochránila před vulgaritou a agresí, nebo jí tím naopak prokazuje medvědí službu a dítě v dospělosti tvrdě narazí na realitu? Co říkáte na její označení ostatních lidí jako „socek“?
👇 Nenechávejte si svůj názor pro sebe a napište nám ho do komentářů pod článkem! Jsme velmi zvědaví na vaše reakce.
