Když jsem se seznámila se svým současným přítelem, myslela jsem si, že jsem konečně našla toho pravého. Byla jsem těhotná s jiným, ale on to neřešil, naopak mě podpořil a těšil se na miminko, i když nebylo jeho. Připadalo mi, že konečně budu mít úplnou rodinu. Jenže teď, když čekáme společné dítě, si čím dál víc uvědomuji, že jsme se možná do všeho vrhli příliš rychle. Přítel je hodný, ale naprosto neschopný hospodařit.
Věřila jsem v pohádkový konec
S biologickým otcem své dcery už nejsem, rozešli jsme se ještě před jejím narozením. Něco na ni platí, ale jinak se o ni nezajímá. Když jsem potkala současného přítele, myslela jsem, že to bude muž, se kterým konečně vytvořím skutečnou rodinu.
Přijal mě i s dcerkou, choval se ke mně krásně a plánovali jsme společnou budoucnost. Zpočátku jsem měla pocit, že všechno do sebe zapadá. Jenže teď vidím, že některé věci jsou mnohem složitější, než jsem si představovala.
Sliby, dluhy a život u mých rodičů
Bydlíme u mých rodičů. Jsem jedináček a rodiče mi přestavěli podkroví, takže máme alespoň nějaké soukromí. Přesto jsem od začátku počítala s tím, že to je jen dočasné řešení a že se s přítelem postaráme o vlastní bydlení. I on to tvrdil, říkal, že najde řešení a že se brzy osamostatníme. Jenže nic z toho se nestalo.
Přítel spoustu věcí slibuje, ale žádné konkrétní kroky nepodniká. Místo šetření na bydlení utrácí za drahé věci – auto, televizi, nejnovější telefon. Dokonce by si na tyto věci klidně vzal půjčku, i když už nějaké dluhy z minulosti má. Když se ho snažím přimět k větší zodpovědnosti, většinou to skončí hádkou.
Hodný táta, ale marný chlap
Je to paradox – na jednu stranu je ke mně hodný, je skvělý k mé dceři, ona ho miluje a bere ho jako tátu. Na druhou stranu je naprosto nezodpovědný. Žije přítomností, slibuje hory doly, ale nic z toho se nikdy neuskuteční. Nemyslí na budoucnost, neumí hospodařit, neumí plánovat. A teď, když čekáme další dítě, začínám si uvědomovat, že jsem se možná krutě ukvapila.
Těším se na miminko, ale zároveň si říkám, jestli jsme se do toho nevrhli příliš rychle. Neumím si představit, že bych s ním šla někam do neznáma, protože vím, že on by to nedokázal zařídit.
Táhnu všechno sama
Moji rodiče jsou moje jistota – táta je pracovitý, všechno má naplánované, vždycky ví, co dělat. Když se podívám na něj a na svého přítele, vidím obrovský rozdíl. Přítel je milý, ale ta chlapská zodpovědnost mu chybí.
Nevím, jak to řešit dál. Nechci se s ním rozejít, ale už si nejsem jistá, jestli jsem připravená vzít na sebe veškerou tíhu naší budoucnosti. Mám strach, že pokud se něco nezmění, zůstanu v tomto vztahu nakonec jen jako utahaná matka nejen dvou dětí, ale i neschopného partnera.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla pozměněna a fotografie jsou pouze ilustrační.
💬 Co si o tom myslíte vy? Zapojte se do diskuze!
Je lepší mít doma hodného partnera, který sice miluje děti, ale je finančně naprosto negramotný a spoléhá na bydlení u tchyně, nebo spolehlivého muže, u kterého máte jistotu? Co byste těhotné autorce poradily? Má se smířit s tím, že roli „hlavy rodiny“, která plánuje a šetří, bude muset navždy zastávat ona, nebo by měla na partnera tvrdě zatlačit, i za cenu rozchodu?
👇 Napište nám svůj pohled na věc do komentářů!
