Použití monochromatického barevného schématu je snadný způsob, jak dodat vašemu domovu harmonický vzhled. Zahrnuje výběr jedné základní barvy a následné zdobení převážně různými odstíny a tóny této jedné barvy. Zejména pro malé domy má použití monochromatického designu další výhodu. Udržování všeho ve stejném odstínu má tendenci zvětšovat malé prostory.
Majitelé tohoto atraktivního domku zvolili pro povrchové úpravy a nábytek téměř výhradně bílou barvu a odstíny šedé. Trochu barevného kontrastu je v přírodních tónech dřeva na palubě a několika akcentech. Rozmanitost dodalo také zařazení textur od drážkovaného dřevěného obložení a lesklých dlaždic až po hrubý sisal.
Chata má dvě ložnice v jednopodlažním půdorysu o rozloze 57 m2. Půdorys je ve tvaru L s vloženou verandou ve vnitřním rohu. Ponechání verandy pod hlavní střechou namísto jejího připevnění z boku má tendenci trochu snížit náklady zjednodušením konstrukce střechy.
Obývací pokoj vypadá prostorně, zatímco kuchyň je poměrně kompaktní. Mnoho lidí se může rozhodnout přesunout jídelní kout do obývacího pokoje a přidat další úložný prostor v kuchyni a pracovní stůl. V koupelně je sprchový kout se skládacími stěnami, což je prostorově úsporný nápad, který jsme mimo Skandinávii ještě neviděli. Stěny sprchového koutu jsou zavěšené na stěnách koupelny a v době, kdy se nepoužívají, se sklápějí, čímž se uvolní prostor na podlaze pro osušení a oblékání. K dispozici je také kompostovací toaleta, což naznačuje, že chata může být off-grid.
Podívejte se na další fotografie monochromatického minidomečku:
Volba monochromatické barvy je nejen sázkou na jistotu, ale také odkazem na historický nádech. Podělte se o tento miniaturní monochromatický domeček i se svými přáteli!
Inspirujte se také článkem, kde Vám ukážeme několik úžasných inspirací na malé byty a jejich chytré řešení, co se úspory prostoru týče
Tohle monochromatické ladění mi přijde fakt chytré, na 57 m² to dělá hodně. Zvlášť ty textury (dřevo + dlaždice) zabrání, aby to nepůsobilo studeně.
Zaujala mě ta kompostovací toaleta, to je takové „off-grid“ řešení, které by mě lákalo vyzkoušet. Jen bych se bál reálného provozu v zimě, ale designově super.
Líbí se mi, že kuchyň je kompaktní a jídelní kout je v obýváku—to je přesně ten typ kompromisu, co dává smysl. Vypadá to prostorně, i když reálně to zase není velké.
Dvě ložnice na jednom podlaží v tomhle půdorysu je docela odvážné, ale dává to logiku. Ten půdorys ve tvaru L s verandou v rohu mi připomíná chytré dispoziční skládání prostoru.
Sprchový kout se sklápěním stěn je nápad, který bych chtěla mít doma—hlavně kvůli tomu prostoru na převlékání. Mimochodem, u nás by to ale chtělo opravdu kvalitní údržbu, aby to drželo.
Monochrom není vždycky sterilní, když jsou tam vrstvy a různé materiály. Tady je to vidět a ani bílá nezačíná po čase nudit.
Trochu mi vadí, že skoro všechno je bílé a šedé—jsem spíš „barevnější“ člověk. Ale jakmile je v tom dřevo a různé povrchy, tak se to aspoň opticky nezploští.
Veranda pod hlavní střechou zní jako dobrý trik na úsporu, a zároveň to má hezký vzhled. Za mě ale největší plus je, že to nepůsobí jako krabice—obývák fakt „dýchá“.
Přesně takhle si představuju moderní malý domek—není to jen o vzhledu, ale i o funkčních detailech. Skládací sprcha a oddělené využití prostoru je přesně to, co by člověk ocenil každý den.
Hezky to kombinuje skandinávský styl s texturami, že to nepůsobí podle šablony. Jen bych si hlídal, aby se v tom L půdorysu dobře vyřešelo úložné místo, protože to bývá na 57 m² vždycky kámen úrazu.