Je neuvěřitelné, že dům postavený před 110 lety si dodnes zachoval lepší stabilitu a celkový vzhled než mnohé „mladší“ domy z moderních materiálů. Poctivé kameny, dřevo, hlína a jíl jsou zde ověřeny časem, stejně jako námaha pracovitých rukou. Majitelům ani nenapadlo zbourat ho. Raději se pustili do renovace s ohledem na duši tohoto místa a jeho okolí. Zapomeňte na industriální a hypermoderní styl. Tento dům byl přeměněn na hřejivé místo, hnízdo pro celou rodinu.
Od severské střídmosti k maďarské kuchyni
Dřevěné podlahy a obklady na stěnách zaručují koncentraci tepla a příjemný pocit, i když jedete někam naboso. Otevřené police a střídmé světlé barvy jsou typické pro severský styl, a proto sluší domu, který se nachází ve švédské vesnici Duncan. Majitelka Csilla se svou rodinou mu ovšem chtěli dodat i kousek maďarského ducha, což se jim povedlo zejména v kuchyni.
Poklady ze sklepa s novou funkcí
Při opravě a zařizování domu volili spoustu staršího nábytku, který našli ve sklepě. Jeho obnova nebyla levná ani rychlá, ale kouzlo, které dodali pokojům, stálo za to. Majitelé dokázali vdechnout nový život i zdánlivě nepotřebným věcem – novou funkci našel i ošuntělý žebřík, který nyní slouží jako držák na utěrky.
Přestože na začátku je přivítala opadávající omítka a zatuchlé stěny, s trochou námahy vykouzlili z domku vysněné bydlení ve vřelém venkovském stylu. Tento dům je inspirací pro každého, kdo věří, že staré materiály a poctivá práce mohou vytvořit domov s jedinečnou atmosférou a duší.
Tento domeček má jen 40 metrů čtverečních: Nečekejte však stísněný prostor
Tohle je přesně to, co se mi na starých domech líbí—ta stabilita a hlavně „duše“. Renovace bez bourání mi přijde rozumnější než všechno to rychlý a vzhledově stejné dneska.
Severská střídmost plus maďarská kuchyně je pro mě docela překvapení, ale tady to sedí. Nejvíc mě baví, že nechali otevřený police a neskryli všechno do skříněk.
Dům mě hřeje už jen na pohled, ale obdivuju hlavně tu práci se starým nábytkem ze sklepa. To „vdechnout nový život“ je přesně to, co se u nás pořád podceňuje.
Trochu bych jen zpochybnil, jestli je opravdu pravda, že všechny „mladší“ domy jsou horší—záleží, z čeho a jak se stavělo. Každopádně tenhle projekt je ukázkový vkus a respekt k materiálům.
Mít 40 metrů a stejně to působit útulně, to je umění. Otevřený prostor a teplé materiály udělají víc než metry čtvereční.
Jíl, hlína, kámen, dřevo… tohle není žádný trend, ale poctivá fyzika a životnost. Když se to udělá správně, člověk se pak ani nediví, že to drží.
Ten nápad se žebříkem jako držákem na utěrky je geniální v jednoduchosti. Přijde mi, že právě takovýhle maličkosti dávají domovu charakter a nejsou drahý.
Jsem rád, že článek netlačí industriál a hypermodernu. V takovýmhle stylu si člověk fakt odpočine—hlavně když je celý dům prosvětlený a působí přirozeně.
Na fotkách mi sedí barevnost i ty dřevěné podlahy, ale nejvíc oceňuju, že se renovace brala jako „přestavba podle místa“, ne jako přepis na nový trend. To je rozdíl.
Připomnělo mi to dětský dům u babičky—sice menší, ale taky v něm bylo teplo a klid. Tohle je přesně ten typ rekonstrukce, který bych doporučil každému, kdo má odvahu nechat staré věci žít.