Tato přímořská chata se nachází u vesnice Kalvsvik u velkého jezera ve Švédsku. Byla postavena v roce 1934 a v roce 2008 kompletně zrekonstruována. Chata o rozloze 50 m² má jednu ložnici na hlavní úrovni a malé podkroví na spaní.
Exteriér si zachovává tradiční švédskou lidovou úpravu střechy. Interiér byl aktualizován tak, aby měl atmosféru plážového domu, s obložením z malovaných borovicových desek, které dodávají domu odpovídající uvolněnou atmosféru, i když na náš vkus je celo bílé schéma trochu moc.
Koupelna má unikátní prostorově úsporný sprchový kout. Skládá se ze dvou houpacích listů, které v případě potřeby vytáhnete a vytvoříte sprchový kout. Po skončení práce je pak sklopíte zpět ke stěnám, čímž uvolníte prostor na podlaze pro osušení a oblékání.
Vyzkoušejte také kreativní nápady na překrásné dekorace do každé zahrady ze starých věcí!
To zařízení sprchy s těmi výklopnými „listy“ mi přijde geniální, přesně takové úsporné řešení bych chtěl mít i doma. Jen nevím, jestli bych doma vydržel to úplně bílé schéma, na fotkách to působí až moc sterilně.
Celá chata na mě dýchá klidem, hlavně to propojení staré střechy a modernizovaného interiéru. 50 m² je akorát tak, aby se to dalo udržovat, a přitom to člověka nepřidusí.
Pěkné, ale spíš než sen o „přímořské“ chatě to na mě působí jako severský letní domek u vody. Stejně ale chápu tu myšlenku plážové atmosféry, i ty natírané desky jsou hezké.
Rekonstrukce v roce 2008 je podle mě velký plus, protože takové starší stavby často bývají zbytečně přeplacené. U téhle se mi líbí, že zachovali tradici na exteriéru, a uvnitř to udělali funkčně.
Úložné prostory v tak malém domku musí být ale přísně promyšlené, jinak to rychle začne srůst do chaosu. Každopádně koukám, že podkroví na spaní je chytré využití prostoru.
Sprchový kout „na jednou nohu“ – to je nápad, který dává smysl. Jen bych měl strach, aby se ty mechanismy časem nezasekávaly, když se to bude používat pořád.
Na těch borovicových deskách je něco strašně útulného, i když bych se klidně přiklonila k jemnějším barvám než k bílé. Atmosféra je ale podle mě přesně taková, jakou člověk u jezera potřebuje.
Přijde mi super, že dům z roku 1934 nezůstává jen „muzejní“, ale přizpůsobili ho dnešnímu bydlení. Kdybych někdy hledal chatu na víkendy, tohle bych si určitě prohlídl.
Zaujalo mě, že má jen jednu ložnici, ale malé podkroví to vyřeší pro návštěvy nebo děti. Líbí se mi ten minimalismus, i když pro mě osobně by to chtělo aspoň trochu barvy v doplňcích.