Je neuvěřitelné, že dům postavený před 110 lety si dodnes zachoval lepší stabilitu a celkový vzhled než mnohé „mladší“ domy z moderních materiálů. Poctivé kameny, dřevo, hlína a jíl jsou zde ověřeny časem, stejně jako námaha pracovitých rukou. Majitelům ani nenapadlo zbourat ho. Raději se pustili do renovace s ohledem na duši tohoto místa a jeho okolí. Zapomeňte na industriální a hypermoderní styl. Tento dům byl přeměněn na hřejivé místo, hnízdo pro celou rodinu.
Od severské střídmosti k maďarské kuchyni
Dřevěné podlahy a obklady na stěnách zaručují koncentraci tepla a příjemný pocit, i když jedete někam naboso. Otevřené police a střídmé světlé barvy jsou typické pro severský styl, a proto sluší domu, který se nachází ve švédské vesnici Duncan. Majitelka Csilla se svou rodinou mu ovšem chtěli dodat i kousek maďarského ducha, což se jim povedlo zejména v kuchyni.
Poklady ze sklepa s novou funkcí
Při opravě a zařizování domu volili spoustu staršího nábytku, který našli ve sklepě. Jeho obnova nebyla levná ani rychlá, ale kouzlo, které dodali pokojům, stálo za to. Majitelé dokázali vdechnout nový život i zdánlivě nepotřebným věcem – novou funkci našel i ošuntělý žebřík, který nyní slouží jako držák na utěrky.
Přestože na začátku je přivítala opadávající omítka a zatuchlé stěny, s trochou námahy vykouzlili z domku vysněné bydlení ve vřelém venkovském stylu. Tento dům je inspirací pro každého, kdo věří, že staré materiály a poctivá práce mohou vytvořit domov s jedinečnou atmosférou a duší.
Tento domeček má jen 40 metrů čtverečních: Nečekejte však stísněný prostor
Tohle je přesně ten typ renovace, kdy člověk opravdu respektuje stavbu. 110 let a pořád drží pohromadě—to je pro mě velký argument, že zbourat je někdy prostě škoda.
Opravdu se mi líbí, jak severská střídmost doplnili maďarskou kuchyní, není to přeplácané. Vypadá to útulně a hlavně prakticky, ne jen hezky na fotkách.
Nejvíc mě baví ten nápad se sklepním nábytkem a i takový ošuntělý žebřík na utěrky je geniální. Připomíná mi to, že „věci“ se nemusejí vyhodit, když se na ně dá rozum.
Upřímně, „hypermoderní“ styl mi často přijde jak podle šablony a domů to moc netopí ani duší. Tady je vidět poctivý materiál a hlavně snaha udělat domov pro rodinu.
Na 40 metrech čtverečních to podle mě musí být chytré dispozičně, protože to nepůsobí stísněně. Dřevěné podlahy a hlína/jíl jsou pro mě vždycky plus—příjemné klima v domě je znát i v létě.
Zaujalo mě, že dům měl lepší stabilitu než novostavby z moderních materiálů. V poslední době vidím kolem hodně „rychlé“ práce a pak jen reklamace a promáčené kouty.
Renovace není levná ani rychlá, ale když vidím ten výsledek, tak mi to dává smysl. Jen nechápu, že někteří lidi radši hned lámou a staví nanovo, když to jde uchovat.
Tenhle článek ve mně probudil chuť jít i do našich starších věcí, co leží ve sklepě. A kdybych měla vybrat styl, tak přesně takový „teplý venkov“ mi sedí víc než sterilní bílé plochy.
Nelíbí se mi jen, že se často míchá „duch venkova“ s moderními prvky, aby to bylo snadno prodejné. Tady to ale podle fotek vychází, nic nepůsobí násilně.
Moc hezké je, že majitelé opravdu nechtěli bourat, i když začínali s opadávající omítkou a zatuchlem. To, že dokázali z malé plochy udělat hřejivé místo, je pro mě největší inspirace.