Čalounění je povrchová úprava, která spočívá v potažení nějakého materiálu látkou. Jedná se o skvělou kutilskou aktivitu, díky které můžete obnovit již vysloužilé kousky nábytku nebo si vyrobit nový! Proto jsme si pro Vás v dnešním příspěvku připravili několik super inspirací, které znázorňují proces tvorby a proměny!
Ačkoli by někdo mohl říci, že se jedná o složité řemeslo, naleznou se i jednodušší techniky, které zvládne každý! Například, čalounění židle, lavice či lehčího křesla není tak náročné, a tudíž ho lze zvládnout i svépomoci. Mezi základní nástroje, které k výrobě budete potřebovat, patří nůžky, ostrý nůž (lámací) a kladívko. V případě, že si chcete práci usnadnit, je skvělým pomocníkem sešívačka, díky které tkaninu přišpendlíte rychleji.
Důležitým bodem ještě před samotným čalouněním je však také úprava starého dřeva. Doporučujeme nejdříve dobře opracovat materiál (obrousit, přelakovat aj.), aby byl nábytek opravdu jako nový! V dalším kroku si připravíme molitan, který si řádně nastřihneme podle plochy, kterou budeme čalounit (vhodné je si nejdříve udělat šablonu).
V posledním kroku si připravíme naší vybranou látku, kterou budeme nábytek potahovat. Je nutné si udělat několikacentimetrovou rezervu, aby ji bylo možné přetáhnout přes okraj a pod sedák, kde se pak ze spodní strany přichytí. V rozích se potah upevňuje až nakonec přeložením rohů přes sebe, vypnutím a uchycením pomocí hřebíků či sešívačkou.
Pokud se do čalounění pustíte s námi, budeme rádi, když se o svou práci podělíte v naší facebookové skupině Inspiruj se!
Čalounění židle jsem zkoušela podle podobného postupu a nejvíc mě překvapilo, jak rozdíl udělá dobře připravené dřevo. Kdybych to předem neobrousila a nepřelakovala, potah by pak nedržel tak hezky.
Sešívačka je určitě gamechanger, ale chce to trochu zručnosti hlavně v rozích. První pokus jsem měl „mírně“ nakřivo a musel jsem se vrátit o krok zpátky.
Líbí se mi, že článek zmiňuje rezervu na látku a šablonu na molitan. U mě to vždycky rozhoduje, jestli je sedák hezky napnutý a bez vln.
Souhlasím, že není nutné hned dělat složité věci. Lavici jsem potahoval svépomocí a šlo to, jen jsem si musel dát čas na vyschnutí laku a pak už to šlo rychle.
Já mám pocit, že čalounění je „kutilské“, ale zároveň je to hodně o trpělivosti. Nejhorší je, když člověk podcení vypnutí potahu a pak se mu rohy drolí nebo dělají bubliny.
Dobrá inspirace, ale doporučil bych ještě myslet na výběr látky (že se snadno pere a neponičí se hned). Koupil jsem jednou „hezky vypadá“, ale po pár měsících už to nebylo ono.