Pěstování rajčat je nejoblíbenější disciplínou českých zahradníků. Často se ale stává, že i přes poctivou zálivku a hnojení rostliny sice divoce rostou, ale plodů je málo, jsou malé nebo dozrávají příliš dlouho. Důvodem bývá jedna zásadní chyba: zanedbané nebo nesprávné zaštipování.
Pokud necháte rajčata růst divoce, rostlina investuje veškerou svou energii do tvorby nových listů a stonků na úkor samotných plodů. V tomto článku se podíváme na to, jak správně zaštipovat tyčková rajčata, jak bezpečně poznat nežádoucí výhony a kterým odrůdám naopak neubližovat.
Proč je zaštipování rajčat klíčem k úspěchu?
Rajčata mají přirozenou tendenci neustále větvit a vytvářet takzvané zálistky (postranní výhony). Pokud je neodstraníte, keř se promění v neprostupnou džungli. To přináší hned několik zásadních problémů:
- Méně energie pro plody: Rostlina musí vyživovat obrovské množství zelené hmoty, takže na tvorbu a dozrávání rajčat jí nezbývá síla.
- Vysoké riziko plísní: Hustý keř po dešti nebo ranní rose pomalu osychá. Vlhké prostředí uvnitř listové džungle je dokonalou pozvánkou pro obávanou plíseň bramborovou.
- Špatný přístup slunce: Plody schované pod nánosem listů nemají dostatek světla a tepla k tomu, aby zčervenaly a zesládly.
Jak bezpečně poznat zálistek (vlkouše)?
Pro začínající pěstitele může být matoucí, co uštípnout a co nechat. Pravidlo je přitom velmi jednoduché. Tyčková rajčata pěstujeme zpravidla na jeden hlavní stonek. Všechno ostatní, co roste mimo něj, musí pryč.
Zálistek (často lidově nazývaný vlkouš) roste vždy v takzvaném paždí listu. Je to přesně to místo (úhel), kde hlavní svislý stonek větví do vodorovného listu. Právě z tohoto spojení začne časem vyrůstat nový, mladý výhonek. To je zálistek, který musíte odstranit.
Pokud jsou výhony ještě malé (kolem 3 až 5 cm), jdou vylomit velmi snadno. Pokud jste na zahradě delší dobu nebyli a zálistek přerostl, raději ho zaštípněte nehty, abyste z hlavního stonku nestrhli dlouhý pruh kůry. Pokud rostlině neúmyslně ublížíte nebo vám povadne, přečtěte si, jak zachránit zvadlé sazenice po výsadbě.
Pozor na odrůdu: Která rajčata se zásadně nezaštipují?
Předtím, než vyrazíte do záhonu s prsty připravenými k akci, si ověřte, jaký druh rajčat vlastně pěstujete:
| Typ rajčete | Musí se zaštipovat? | Jak roste? |
|---|---|---|
| Tyčková rajčata | ANO, přísně a pravidelně | Rostou neomezeně do výšky, potřebují oporu. |
| Keříčková rajčata | NE, nikdy | Rostou do určité výšky, samy se ukončí a tvoří keř plný plodů. |
| Balkonová / Převislá rajčata | NE | Drobné odrůdy určené do truhlíků, bohaté rozvětvení je žádoucí. |
U keříčkových odrůd byste zaštipováním udělali osudovou chybu – připravili byste se o celé plodné větve a rostlina by vám téměř nic neurodila.
Další krok: Odstranění spodních listů
Kromě vylamování zálistků je v průběhu června a července dobré postupně odstraňovat také spodní listy rajčat. Jde o listy, které se dotýkají země nebo jsou těsně nad ní. Půda bývá zdrojem plísňových spór a při zálivce či dešti se voda odráží od země přímo na tyto spodní listy.
Jakmile se na prvním spodním hroznu začnou tvořit a zvětšovat zelená rajčata, můžete všechny listy pod tímto hroznem postupně vylámat. Rostlina bude lépe dýchat a plody dostanou více světla.
Pravidelná péče o zahradu se zkrátka vyplatí. A pokud kromě plodové zeleniny pěstujete na záhonech či v truhlících také oblíbené bylinky, možná oceníte i praktický návod, jak správně pečovat o pažitku, aby vám dělala radost po celou sezónu.
—
Droždí se používá jako domácí podpora růstu a půdního života. Může jemně povzbudit zdravé a zakořeněné rostliny, ale není to kompletní hnojivo.
Až když se rajčata po výsadbě ujmou, tvoří nové listy a půda není mokrá. Hned po výsadbě je lepší nechat rostliny zakořenit.
