Rádi bychom Vám poděkovali, že se s námi i nadále dělíte o výsledky své tvorby. Proto jsme se rozhodli podpořit vaše tvůrčí úsilí i jinak, než jen zveřejněním na Facebooku. Některé z Vás jsme požádali o krátký rozhovor, aby se i naši čtenáři mohli v tomto uměleckém směru trochu inspirovat.
Ruční tvorba dokáže vtisknout běžným věcem duši a Eliška Šenkyříková je toho živým důkazem. Maminka dvou dětí, vystudovaná umělkyně a profesí manikérka, dokáže po večerech proměnit klubko šňůr, kapku vosku či kousek dřeva v půvabné košíčky, voňavé svíčky, háčkované hračky i jemné čepice na přání. V našem rozhovoru otevírá dveře do dílny, kde se tradice babiččina háčku potkává s moderním designem a kde každý výrobek nese otisk poctivé ruční práce i radosti z tvoření.
Další skvělé inspirace na recepty a tvoření do Vaší domácnosti naleznete na naší facebookové stránce Prima Inspirace.
Na úvod Vás prosím, abyste představili sebe a svou práci.
Mé jméno je Eliška, letos mi bude 40 let, jsem máma dvou dětí a už od dětství ráda tvořím. Mám vystudovanou uměleckou školu.
Jak a kdy jste se dostala k ruční tvorbě? Vzpomínáte si na své začátky?
Moje babička háčkovala a pletla. Jako malá jsem ji sedávala na klíně a koukala. Milovala jsem to. Potom učila i mě háčkovat, plést a vyšívat. Mezi mé první výtvory patřilo oblečení na barbíny, to mi bylo asi 8 roku.
Nejprve se budeme věnovat háčkování a šití. Co všechno jste již vytvořila? Plánujete se ve své tvorbě někam posunout a zkusit uháčkovat i něco dalšího?
Uháčkovala jsem toho dost. Jako dítě jsem si dělala oblečení na panenky. Když jsem čekala dcerku, zkoušela jsem háčkovat detské čepice, různé tílečka, šatičky. Zvládla jsem i pár háčkovaných zvířátek.
Když přišel covid, tak jsem začala šít roušky a hrozně mě to bavilo. Šila jsem taky jako malá, ale nebylo to ono. Začala jsem dělat čepice, nákrčníky, čelenky a nějaké trička. Šiju zásadně bez návodu, sama podle sebe. Třeba to není úplně tak, jak to má být, ale mě to baví. A jestli chci tvořit i něco jiné? Uvidíme.
Můžete nám přiblížit proces výroby Vašich košíků? Co všechno je k tomu potřeba?
Na košíčky není třeba nic speciálního – dřevěné dno, 3-5mm šňůry a háček. Není to nic těžkého, ale bolí z toho prsty, protože materiál je pevný.
Řekněte nám také pár slov o výrobě svíček?
Svíčky dělám pouze chvilku, zatim se učím. Začala jsem si odlévat vlastní formy na svíčky z umělého kamene. Používám obyčejný vosk, barvivo do vosku a aroma. Knoty dřevěné, ty jsou krásné a přidávám sušené květiny na ozdobu.
Jak probíhá výrobní proces a jak dlouho trvá zhotovení jedné svíčky?
Chvilku. Dělám pouze malé dekorativní svíčky. Naleju do připravené formy, musí se po částech, aby se vosk “nepropadl”. Nakonec přidám kytičky a ozdoby.
Nakonec nám můžete povědět o své výrobě mýdel. Čím jsou výjimečná? Jaké různé vůně jste vyrobili a jaké jsou u zákazníků nejoblíbenější?
Myslím, že výjimečné nejsou. Dělám je tak, ať jsou krásné. To, co se líbí mě, se bude líbit i jiným. Vůně jsou nejoblíbenější jemnější, typu Dove. Jinak nepreferují nic zvláštního.
Nabízíte také dárkové balíčky, personalizaci nebo výrobu na přání?
Ano, šiju čepice a čelenky na zakázku.
Kde si můžeme Vaše produkty prohlédnout a objednat?
Na mém Facebooku Eliška Šenkyříková. Zatím nemám žádnou stránku, jelikož není moc času a teprve začínám. Mám svou práci, jsem manikérka a to mi zabere skoro celý den. Tvoření mám jako koníček, ráda chodím po trzích, jarmarcích, líbí se mi kontakt s lidmi a miluju, když se mé věci líbí.
Je ještě něco, co byste nám chtěla říct na závěr?
Byla bych ráda, kdyby si lidé začali více vážit ruční práce. Celkově. Nekoukat na cenu, ale vidět to, kolik času nad tím člověk stráví – podpora malých podnikatelů.
