S manželem jsme prožívali krásný vztah a společně jsme se těšili na příchod našeho prvního dítěte. Manžel se aktivně podílel na přípravách, vybíral výbavičku a plánoval budoucnost naší rodiny. Když se nám narodil zdravý syn, věřila jsem, že naše štěstí bude pokračovat. Bohužel se však manželovo chování po narození syna výrazně změnilo.
Zpočátku jsem si všimla, že je manžel často podrážděný a unavený. Přikládala jsem to novým povinnostem a nedostatku spánku, které s sebou péče o novorozence přináší. Doufala jsem, že si na novou situaci zvykne a vše se vrátí do normálu. Postupem času se však jeho chování zhoršovalo. Začal se vyhýbat domácím povinnostem, trávil více času mimo domov a často se vracel pozdě v noci. Když jsem se ho snažila konfrontovat, reagoval podrážděně nebo se uzavíral do sebe.
Situace se stala neudržitelnou, když jsem zjistila, že manžel začal pít alkohol. Nikdy předtím neměl s alkoholem problémy, a proto mě to velmi znepokojilo. Jeho pití vedlo k častým hádkám a napětí v domácnosti. Navíc jsem si všimla, že se začal vyhýbat kontaktu se synem. Když byl doma, trávil čas zavřený v pracovně nebo sledováním televize. Naše komunikace se omezila na nezbytné minimum a já jsem se cítila stále více osamělá.
Nejprve sliboval věčnou lásku, pak nás nechal samotné
Snažila jsem se najít příčinu jeho chování a přemýšlela jsem, zda jsem někde neudělala chybu. Mluvila jsem s ním o svých pocitech a navrhovala společné řešení, ale on odmítal jakoukoli pomoc nebo terapii. Tvrdil, že je vše v pořádku a že přeháním. Moje frustrace a bezmoc rostly.
Začala jsem hledat podporu u přátel a rodiny. Někteří mi radili, abych byla trpělivá a dala manželovi čas, jiní mě nabádali k razantnějším krokům. Cítila jsem se rozpolcená mezi láskou k manželovi a potřebou chránit sebe a našeho syna.
Láska bez vášně? Partner o mě fyzicky nestojí
Na všechno sama
Jednoho dne, po obzvláště těžké hádce, jsem se rozhodla, že už nemohu dál takto žít. Zabalila jsem sebe a syna a odešla k rodičům. Doufala jsem, že tento krok manžela probudí a uvědomí si, co svým chováním způsobil. Po několika dnech odloučení mě manžel kontaktoval a přiznal, že má problémy, které nedokáže sám řešit. Souhlasil s návštěvou terapeuta a slíbil, že se bude snažit změnit.
Tchyně nás rozeštvávala tak dlouho, až jsme ji odstřihli
Nyní jsme v procesu terapie a snažíme se obnovit náš vztah. Není to snadné a vyžaduje to hodně úsilí z obou stran. Stále však věřím, že naše láska a společná touha po rodině nám pomohou překonat tuto krizi a najít cestu zpět k sobě.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
