Říká se, že přítel je ten, kdo o vás ví všechno, a přesto vás má rád. V případě třicetileté Simony to bylo naopak. Lucie o ní věděla všechno – hlavně to, že má čistý trestní rejstřík, dobrou práci a příliš měkké srdce. To, co začalo jako „přátelská výpomoc“, skončilo finančním rozsudkem smrti.
S Lucií jsme byly jako sestry. Sdílely jsme všechno – od tajných deníků v patnácti až po první podnájem v pětadvaceti. Když Lucie přišla s tím, že se topí v dluzích z podnikání a hrozí jí, že přijde o všechno, ani mě nenapadlo pochybovat. Byla to přece Lucie. Moje kotva.
„Jsi moje poslední naděje, jinak skončím na ulici“
Ten večer si pamatuji naprosto přesně. Lucie u mě doma plakala tak zoufale, že jsem měla pocit, že se jí zastaví srdce. Vyprávěla mi o „nepochopení v bance“, o „zlých věřitelích“ a o tom, že potřebuje 250 000 korun na vyplacení exekucí, aby mohla začít znovu.
„Simi, prosím, vezmi si tu půjčku na sebe. Já to budu splácet, přísahám na zdraví své mámy! Každý měsíc ti pošlu osm tisíc, ani o tom nebudeš vědět,“ žadonila. Podlehla jsem. Podepsala jsem úvěr u banky, peníze jí vyplatila v hotovosti (aby na ně exekutor nemohl) a věřila, že dělám správnou věc.
Život nad poměry… z mých peněz
První půlrok byl v klidu. Lucie zářila, koupila si nový iPhone (prý ho potřebuje k práci) a občas mě pozvala na večeři. Jenže pak začaly splátky chodit pozdě. Pak jen polovina. A pak vůbec.
Když jsem na ni udeřila, co se děje, změnila se mi před očima. Ta milá, vděčná Lucie byla pryč. „Nebuď taková malicherná, vždyť vyděláváš víc než já! Teď zrovna nemám, počkej do příštího měsíce,“ odbyla mě ledově. V tu chvíli mi došlo, že jsem neinvestovala do přátelství, ale do jejího luxusu.
Útěk a dopis s modrým pruhem
Konec přišel rychle. Lucie se jednoho dne prostě nevybalila z dovolené v Itálii, na kterou prý „jela za poslední peníze si odpočinout“. V bytě nechala jen nepořádek a dlužné nájemné. Telefon hlásil, že účastník není dostupný, a na sociálních sítích si mě zablokovala.
Pak přišel první dopis s modrým pruhem. Banka nečeká. Protože byl úvěr na moje jméno, nikoho nezajímalo, že peníze utratil někdo jiný. Dluh s úroky a penále vyskočil na 310 000 korun.
Dnes žiju z ruky do huby
Dnes pracuji ve dvou zaměstnáních. Místo plánování vlastní svatby a rodiny splácím chybu, kterou jsem udělala z čisté naivity. Lucie se podle všeho pohybuje někde v zahraničí, dál dává na Instagram fotky z pláží a tváří se, jako by mě v životě nepotkala.
Moje rada pro vás? Pokud za vámi přijde kamarádka s tím, že potřebuje půjčit víc, než kolik máte právě v peněžence, řekněte NE. Pokud jí banka nepůjčí, má k tomu sakra dobrý důvod. Ten důvod se jmenuje nespolehlivost – a vy nejste charita, abyste za ni platili svým životem.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla pozměněna a fotografie jsou pouze ilustrační.
Smutné 🙁
to je život
🙁
wtf?
Čože?