Brigáda, která měla být jen malou výpomocí při škole, se mi vryla do paměti jako něco, co bych už nikdy nechtěla zažít. Byla jsem tehdy ještě na střední škole a nabídka pracovat jako recepční v malé, ale stabilní firmě mi přišla jako výhra. Kolektiv byl příjemný, práce mě bavila a za vydělané peníze jsem si mohla dovolit to, co by si moji rodiče kvůli hypotéce nemohli jen tak dovolit. Všechno dávalo smysl, všechno běželo, jak mělo. A pak se to během jedné noci zlomilo.
Po maturitě to vypadalo jako ideální plán
Když jsem odmaturovala, přišla nabídka, která mě potěšila i uklidnila. Šéf mi sám od sebe napsal, že když jejich dlouholetá recepční odchází na mateřskou, rád by mě přijal natrvalo. Znal mě, věděl, že práci zvládám, a věřil mi. Nemusela jsem nic složitě řešit, prostředí jsem znala, plat byl dobrý a navíc jsem měla jistotu hned po škole. Nabídku jsem s radostí přijala a domluvili jsme se na termínu nástupu. Těšila jsem se. Jenže pak přišla firemní oslava, která všechno změnila.
Nejsem s ním, protože chci. Jsem s ním, protože se bojím být sama
Opilý šéf a nečekaný zvrat
Na oslavě panovala dobrá nálada, bavili jsme se, smáli, hrála hudba, občas sklenička. Já pila jen střídmě. Zato můj šéf se docela opil. Když jsme spolu zůstali na chvíli venku, překvapil mě nečekaným výlevem. Začal mi říkat, že mě obdivuje, že jsem krásná, že na mě už dlouho myslí. V první chvíli jsem nevěděla, co říct. A než jsem se nadála, políbil mě. Byla jsem v šoku. Ten samý šéf, o generaci starší, ženatý a s dětmi, se ke mně najednou choval jako k milence. Chvilku jsem jako by ztuhla, ale pak jsem se rychle probrala, zarazila ho a připomněla mu jeho rodinu. Vrátila jsem se zpátky na oslavu a doufala, že to tím skončilo.
Rozhodla jsem se odejít. Ale on to neunesl
Druhý den jsem věděla, že tam už dál pracovat nemůžu. Bylo mi z celé situace úzko. Nechtěla jsem se s nikým hádat, a tak jsem šéfovi napsala, že jsem přijala jinou práci a že o místo u něj už nemám zájem. Zkoušel mě přemlouvat, ale byla jsem pevná. Myslela jsem, že tím to celé uzavřeme. Jenže on neunesl, že jsem ho nejen odmítla tehdy večer, ale i profesně. A začal se mstít.
Myslela jsem, že jsme tým. On mi ale přiděluje almužny a vyžaduje protislužby
Pomluvy a jedovaté poznámky
Začal mezi kolegy šířit lži. Řekl, že jsem kdysi z firmy vzala peníze, které se ztratily dvěma zaměstnancům. Přitom sám věděl, že je to nesmysl – nikdy to nenahlásil, nikdy to neřešil oficiálně. Prostě chtěl, aby si o mně ostatní mysleli to nejhorší. Bolelo mě to. Napsala jsem kolegům zprávu, že o žádné peníze nevím, ale pravý důvod, proč jsem odešla, jsem jim nikdy neprozradila. Někteří mi věřili, někteří asi ne. Ale já jsem věděla, že jsem se zachovala správně – a to bylo důležitější než jejich názory.
Ztracená iluze, ale zachovaná důstojnost
Dnes pracuji jinde. Plat není tak vysoký, ale mám klid. A to je k nezaplacení. Pořád si říkám, že jsem udělala dobře. Bylo by jednodušší kývnout, nechat se vést, přijmout nabídky, ale za jakou cenu? Možná jsem tehdy udělala chybu, že jsem ho hned neodmítla důrazněji, že jsem ho vůbec nechala přiblížit se. Ale stála jsem si za svým a odešla se vztyčenou hlavou. A dnes vím, že z ženatých šéfů a jejich tajných návrhů nikdy nevzejde nic dobrého – jen komplikace a bolest.
Byl to manžel mojí kamarádky. A v noci mi vlezl do postele
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla pozměněna a fotografie jsou pouze ilustrační.
