Kdybych měla Tomáše popsat jedním slovem, asi bych řekla: zázrak. Ale ne ten filmový, zářivý a perfektní. Můj muž je zázrak v tom nejlidštějším slova smyslu – je neuvěřitelně dobrý, čistý a milující člověk, který zároveň absolutně postrádá jakýkoliv praktický smysl pro život. Jeho dny jsou plné roztomilých katastrof, výběrových omylů a bezradných pohledů, které mě střídavě dohánějí k šílenství i k smíchu.
Tomáš je ten typ člověka, který zapomene, že měl jít vyzvednout balíček, a místo toho se cestou domů zastaví u kašny, protože v ní zahlédl kachnu, která mu „připomněla dětství“. Je to muž, který si objedná kávu bez kofeinu, protože si myslí, že „to znamená zdravější“, ale pak se diví, proč je po ránu tak ospalý. Jednou mi řekl, že mu z lednice smrdí „ta zelená věc“, a ukázalo se, že tím myslí petrželku.
Přesto jsem si ho vzala. A nikdy jsem toho nelitovala.
Podvedl mě s mou sestrou. A já nevím, komu odpustit dřív
Chytrý, ale ztracený
Tomáš je v mnoha věcech inteligentní – čte filozofii, miluje historii, umí mluvit o složitých věcech s lehkostí a nadhledem. Ale jakmile jde o něco praktického, je to bída. Když se mu rozbije zip na bundě, umí o tom půl hodiny filozofovat, ale nikdy ho neopraví. Když má vyměnit žárovku, zapomene, že vůbec nějaká světla doma máme. A na nákupech? No, to je kapitola sama pro sebe.
Jednou jsem ho poprosila, ať koupí brambory, mléko, chleba a vejce. Sepsala jsem mu to na papírek, dokonce jsem mu u každé položky nakreslila malou ikonku, aby měl jasno. Vrátil se za hodinu, celý nadšený, s taškou plnou věcí. Otevřela jsem ji – a málem jsem oněměla. Pět balení sušenek (protože „byly ve slevě a prý jsou z kokosové mouky, takže zdravé“), dvě plechovky fazolí, lahvičku chilli omáčky a balíček klobás. Připomínám, že jsme oba vegetariáni.
„A co brambory, mléko, chleba, vejce?“ zeptala jsem se opatrně, i když jsem už odpověď tušila. Tomáš se zatvářil zkroušeně. „Víš, asi jsem se moc soustředil na slevy.“
Přítel mě podvedl. A s kým? S mojí sestrou
Láska přes chaos
Mohla bych o něm vyprávět hodiny – o tom, jak se jednou pokusil vysát koberce a omylem rozebral vysavač na pět dílů. Jak si spletl mou novou bio pleťovou masku s čokoládovým dezertem. Nebo jak omylem zapnul troubu, když chtěl pustit rádio. Ale i když je naprosto nepoužitelný v běžném provozu, je to muž, který nikdy nezapomene na výročí, který mi každé ráno připraví čaj, byť někdy do hrnku nasype sůl místo cukru. Je to člověk, který se umí omluvit, když udělá chybu – a který má srdce větší než celý svět.
Zatímco jiní muži se předhánějí v tom, kolik toho stihnou, Tomáš mi připomíná, jak krásné je zastavit se. Jak důležité je smát se s plnou pusou, když se zrovna vše rozpadá. Jak kouzelná je obyčejnost, když je sdílená s někým, kdo vás miluje beze zbytku, s vašimi náladami, chybami, slabostmi.
Dokonalá nedokonalost
Ano, občas mě přivádí k šílenství. Ale pak si vzpomenu, jak mě obejme, když mi není dobře. Jak mě pozorně poslouchá, když mluvím o něčem, co ho vůbec nezajímá, jen proto, že ví, že to je důležité pro mě. Jak si se mnou sedne na zem, jen tak, bez důvodu, a řekne: „Jsem šťastný, že tě mám.“
Tajemství, které mě ničilo. A dopis, který všechno změnil
A tehdy mi dojde, že všechny ty jeho „neschopnosti“ jsou jen vedlejší efekty čistého srdce. Že žít s někým, kdo vás rozesměje tím, že zapomene nákup, je někdy mnohem víc než žít s někým, kdo všechno zvládne na jedničku, ale nikdy se na vás nepodívá tak, jak to umí on.
Tomáš je možná neschopný. Ale je to ten nejúžasnější člověk, kterého jsem kdy poznala.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla pozměněna a fotografie jsou pouze ilustrační.
