Když jsem se stěhovala do nového bytu, netušila jsem, že ten protivný soused z vedlejšího bytu se stane mužem mého života. Vlastně se mi zpočátku zdál naprosto nesnesitelný. Naše první setkání proběhlo ve chvíli, kdy jsem omylem zaparkovala na jeho místě. Než jsem vůbec stačila vystoupit z auta, už na mě křičel, že jsem mu zabrala parkování. Omluvila jsem se, ale způsob, jakým na mě hleděl, mi jasně naznačoval, že sympatie mezi námi rozhodně nevznikly.
Od té chvíle jsme si začali dělat nejrůznější naschvály. Objevila jsem před svými dveřmi jeho staré boty, tak jsem mu tam na oplátku nechala tašku se smetím. Když mi jednou svázal tkaničky na botách do jednoho velkého uzlu, rozhodla jsem se mu večer pustit hudbu, kterou nesnášel. A tak to šlo dál – malá válka dvou sousedů, kteří se očividně nemohli vystát. Nešlo o žádnou nenávist, ale o tiché soupeření, kdo vymyslí lepší naschvál. A i když se to může zdát dětinské, já si už tehdy uvědomovala, že mě to vlastně baví.
Manžel mi diktoval, co si mám oblékat. Když jsem se vzepřela, nestačil se divit.
Po měsíci naší zvláštní sousedské války přišla noc, která všechno změnila. Po náročném dni jsem se vrátila domů a zjistila, že nemám klíče. Byla jsem unavená, rozmrzelá a hlavně bezradná. Nikdo z přátel nebyl k dispozici a já stála před zavřenými dveřmi, nevěda, co dělat. A pak se otevřely dveře vedlejšího bytu. Radek se na mě díval s mírně pobaveným výrazem, ale v jeho očích jsem zahlédla i náznak soucitu. „Potřebujete pomoc?“ zeptal se, jako by snad nečekal, že přikývnu.
Neochotně jsem přiznala, že ano. Nabídl mi, že mi pomůže dostat se do bytu, ale naše pokusy byly marné. Nakonec se podíval na hodinky a povzdechl si. „Jestli chceš, můžeš dneska přespat u mě. Ráno zavoláme zámečníka,“ navrhl. Nebyla jsem si jistá, jestli to myslí vážně, nebo si jen našel nový způsob, jak si ze mě utahovat. Nakonec jsem ale neměla jinou možnost. Půjčil mi pyžamo, uvařil čaj a pak jsme si poprvé opravdu povídali. K mému překvapení jsem zjistila, že má skvělý smysl pro humor a že naše slovní přestřelky mi vlastně chyběly. Ta noc všechno změnila.
Můj manžel flirtuje s jinými ženami. Proč mu nestačím?
Vezmeš si mě?
Od té doby jsme se začali vídat jinak. Přestali jsme si dělat naschvály a místo toho jsme spolu trávili víc času. Nejdřív jen tak náhodou – potkali jsme se na chodbě a prohodili pár slov. Pak jsme se domluvili na kávě. Najednou jsme šli do kina, pak na večeři a než jsme si to stačili uvědomit, byli jsme pár. Radek se mi dostal pod kůži víc, než bych si kdy pomyslela. Byl vtipný, chytrý, laskavý a nečekaně romantický. A já? Já jsem se do něj zamilovala.
Uběhl rok a my jsme spolu seděli v té stejné restauraci, kde mi poprvé řekl, že mě miluje. Tentokrát ale přede mě položil malou krabičku a podíval se mi do očí. „Vezmeš si mě?“ zeptal se tiše. Na pár vteřin jsem nebyla schopná slova. V hlavě mi probíhal celý náš příběh – od prvních hádek přes všechny malé naschvály až po tenhle okamžik. A pak jsem se usmála. „Ano, vezmu si tě,“ odpověděla jsem a v tu chvíli jsem věděla, že to bylo to nejlepší rozhodnutí mého života. Kdo by to byl řekl, že z nevraživého souseda se stane muž mých snů?
Vzdala jsem se své dcery. Když jsme se po letech setkaly, srdce mi puklo.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla pozměněna a fotografie jsou pouze ilustrační.
