Když jsem poznala svého přítele, byl milý, pozorný a laskavý. Měl malého syna, kterému nebyly ještě ani dva roky, ale to mě nijak neodradilo. Naopak jsem byla ráda, že mohu být součástí jeho života a dát malému chlapci ženskou péči, protože jeho biologická matka o něj nejevila žádný zájem. Po krátké době jsem se k příteli nastěhovala, otěhotněla a narodila se nám dcera.
Zpočátku vše vypadalo ideálně – byli jsme šťastná rodina. Jenže s narozením dcery se začaly objevovat problémy, které postupně přerostly v něco, co už nezvládám řešit. Přítelův syn je stále problémovější, ačkoliv se snažím o jeho výchovu. Neposlouchá mě, je vzteklý a zlý. Dokonce napadá naši malou dceru – bije ji, bere jí hračky a často ji schválně budí, když spí.
Moje rodina ho přijala, ale přítelova rodina mezi dětmi dělá obrovské rozdíly. Chlapci vše tolerují, zatímco naši dceru neustále kritizují. Když jsem navrhla, že bychom mohli jít k psychologovi, přítel to rázně odmítl. Sám se o synovu výchovu příliš nezajímá a jakýkoliv problém nechává na mně. Cítím se vyčerpaná a bezradná.
Přítel se navíc změnil i vůči mně. Už si skoro ničeho nevšímá, je podrážděný, nepomáhá mi a často se na něj nemohu spolehnout. Dokonce mě už několikrát uhodil a nedávno jsem se dozvěděla, že měl poměr s kolegyní z práce, když už jsme byli spolu. Cítím se podvedená a zničená. Když se ohlédnu zpět, nechápu, jak se z muže, kterého jsem milovala, stal někdo úplně jiný.
Co teď
Čím dál častěji přemýšlím o tom, že by nám s dcerou bylo lépe samotným. Jenže odejít nemám kam. Mám jen rodičovský příspěvek, který mi brzy skončí, protože přítel mě přesvědčil, abych si ho nastavila na 18 měsíců kvůli vyšší částce. Poslechla jsem ho, ale teď mi zbývá jen pár měsíců do úplného konce příjmu. Bydlím u něj, nemám vlastní peníze ani možnosti. Moje matka je invalidní důchodkyně a bydlí v malém bytě, otec mi zemřel a bratr se snaží uživit vlastní rodinu.
Cítím se jako v pasti. Každý den musím řešit přítelova problémového syna, dávat neustále pozor, aby neublížil naší dceři, a přitom se vyrovnávat s rozpadajícím se vztahem. Už nevím, jak dál. Jsem vyčerpaná, nešťastná a zoufalá. Nejraději bych odešla, ale nevím, jak z této situace najít cestu ven.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla pozměněna a fotografie jsou pouze ilustrační.
