Pokud máte rádi kreativní nápady stejně jako my, připravili jsme si pro Vás jako poděkování krátký rozhovor. Rádi bychom našim čtenářům nabídli kousek uměleckého vnímání od profesionálů v tomto oboru, a zároveň podpořili jejich tvorbu.
Iva Vosáhlová (rozrazil rezekvítek) šla jednoho dne s dcerou na keramický kroužek jako doprovod. Tam se od ní také očekávala nějaká činnost. Nadchlo ji to natolik, že se tomu věnuje dodnes. Z koníčka se díky zájmu zákazníků stala její druhá práce, která jí ale stále baví.
Další skvělé inspirace na recepty a tvoření do Vaší domácnosti naleznete na naší facebookové stránce Prima Inspirace.
Na začátek vás požádám, abyste se nám představila.
Jmenuji se Iva Vosáhlová, narodila jsem se někdy v minulém tisíciletí v Litomyšli a po studiích jsem zakotvila v Železném Brodě, kde mám krásný život se svojí báječnou rodinou, která vydrží všechny moje nápady a docela značnou akčnost. Jsem úplně normální ženská, aspoň si to o sobě myslím. Moje rodina si to tak úplně nemyslí, ale moc mi to neříkají a tolerují všechny moje tvůrčí úlety i páteční nálet s vysavačem. Pár kamarádů mi řeklo, že jsem člověk, na kterého si musí člověk zvyknout. A zvykli si. Vystudovala jsem textilní inženýrství a následně chemii, kterou mám moc ráda a učím ji na střední škole. A ve volném čase keramikuju, což mám taky ráda. No a samozřejmě miluju být se svojí rodinou.
Můžete nám říct, co děláte a co vyrábíte?
Záběr mé činnosti je docela široký. Ráda si zatruhlařím, šiju, vyšívám, háčkuji, občas něco utkám, pletu, ale keramika mě úplně pohltila. Z koníčka se díky zájmu zákazníků stala druhá práce, která mě ale stále baví a třeba že se při ní zničím fyzicky, náramně si odpočnu psychicky, což krásně vyvažuje fyzicky nenáročnou práci ve škole, kde zase dostává docela zabrat hlava. A co z keramiky vyrábím? Můžete u mě najít hrníčky, talířky, pekáčky, pekáče, koláčové formy, bábovky, cedníky, kořenky, misky, formy na chleba… Miluju barvy, což se v mé tvorbě odráží, takže mám v nabídce dvanáct barev. Pak jsou to třeba zvonky zdobené přírodními motivy a patinovaná keramika s různými motivy. Kdybych to měla vyjmenovávat všechno, nebude se vám to chtít číst, tak se raději podívejte do mého obchůdku, odkaz najdete níže.
Kdy jste začala vyrábět keramiku a co vás k tomu vedlo?
Tady vždycky odkazuji na dílo českého velikána Járy Cimrmana, Hospoda na mýtince. Hlavní hrdina chtěl mít hospodu, ale nesnášel lidi. Já měla vždycky ráda keramiku, ale nesnášela jsem hlínu, tu odpornou, ruce vysušující hmotu. Brrrr. Až moje dcera začala chodit se školkou na keramiku a nadchlo ji to tak, že chtěla chodit ještě na kroužek s maminkou. Vyrazila jsem s ní jako doprovod, aspoň jsem si to myslela, jenže mi byla přidělena hrouda a očekávala se i ode mě „Tvorba“. Tak abych se neztrapnila, vzala jsem ji do ruky a už prakticky nepustila. No a pak to šlo samo, začala jsem si ji nosit domů a když děti spaly a manžel koukal na fotbal, vybalila jsem ji v kuchyní a tvořila. Pak už jsem v kuchyni zabírala moc místa a navíc, kuchyň slouží k jiným účelům, že? Tak jsem se odstěhovala do prádelny v suterénu, která ke svému účelu už dávno nesloužila a tam jsem již zůstala. Moje první náčiní byl váleček na cukroví, který jsem před Vánocemi umyla od hlíny a vyvalovala s ním linecké. Teď už mám válečky dva. Toužila jsem po peci, plánovala jsem ji na důchod, ale manžel mi řekl, ať to neodkládám, kdo ví, jestli v důchodu tu hroudu ještě udržím. Tak jsem si pořídila i pec a pak druhou. Z čehož je vidět, že keramikou se dají vydělat i nějaké peníze.
Co je vaší inspirací při výrobě?
Protože nepracuji s kruhem, ale vše modeluji z plátů, potřebuji tzv. kopyta, na která ten plát namodeluji. Takže inspirací jsou pro mě všelijaké dózičky, mističky, plastové formy,… V každé vidím nějaké uplatnění, ta by byla šikovná na pekáček, ta na misku, to bude koláčová forma, hrneček, atd. Při návštěvě domácích potřeb všichni vědí, že to tam se mnou bude na dlouho.
Který z vašich výrobků je u zákazníků nejoblíbenější? Můžete nám přiblížit proces jeho výroby? Co je k jeho výrobě potřeba?
Hodně se prodávají formy na chleba, na koláče, bábovky. Já asi nejraději dělám ty bábovky. Mám tři staré formy, dvě z nich mi donesl táta ze skládky a já jim tak dávám nový život. Namodeluji na ně plát a ten nechám zavadnout, Také vymodeluji a nechám zavadnout trn do středu bábovky. Když jsou oba díly dostatečně tuhé, sundám je z formy a spojím. A pak se to nechá uschnout, přežahne, naglazuje a vypálí. Někdy tu svojí keramickou bábovku balím na cestu k zákazníkovi ještě teplou.
Kolik času tomu denně věnujete?
Hm, tak to je těžká otázka. Vzhledem k tomu, že mám keramiku jako koníčka, tak ve všední den času mnoho není, ono to s námi učiteli není tak, že jsme po obědě doma. Ale o víkendu, nebo o prázdninách strávím v dílně třeba i deset až dvanáct hodin. Většinou ráno vstanu, uvařím si kávu a jdu jen tak nakouknout, často ještě v pyžamu, vždyť se tam přece nezdržím. Jenže někdy se zapomenu a odcházím v pyžamu zmazaném od hlíny, až když je čas uvařit nějaký oběd, který rozhodně nebývá v poledne, jako ve slušných rodinách. A jindy jdu jen tak do mrazáku, abych měla z čeho ten oběd uvařit, ale ta dílna je jak černá díra, vtáhne mě a nepustí. Z dílny pak jdu rovnou nahoru a na nějaký mrazák úplně zapomenu. No a takto jdu třeba na třikrát, než z něj opravdu něco vyndám a mám jistotu, že to rozmrzne alespoň do druhého dne.
Vyrábíte také na zakázku – podle představ zákazníka?
Ano a ráda. V mnoha případech se pak výrobek, který vznikl na přání zákazníka, stane žádaným výrobkem mého stálého sortimentu. Jako například klíčidla.
Kde lze vaše keramické výrobky zakoupit?
Vzhledem k tomu, že mi je keramika koníčkem, nemám kapacitu na vlastní e-shop. Všechny moje výtvory lze tedy objednat pouze na www.fler.cz/rozrazil-rezekvitek. Dodávám je také do obchůdků v Čechách, ale i v zahraničí.
Je něco, co byste chtěla našim čtenářům vzkázat?
Tak v první řadě děkuji všem, kteří dočetli až sem. A už snad jen chci popřát každému, aby žil krásný život a každý večer usínal s vědomím, že den, který právě končí, měl smysl, něco hezkého přinesl. A hlavně přeji všem zdraví a trochu toho štěstí. Možná to zní jako klišé, ale je to to jediné, na čem opravdu záleží.
