Rádi bychom Vám poděkovali, že se s námi i nadále dělíte o výsledky své tvorby. Proto jsme se rozhodli podpořit vaše tvůrčí úsilí i jinak než jen zveřejněním na Facebooku. Některé z Vás jsme požádali o krátký rozhovor, aby se i naši čtenáři mohli v tomto uměleckém směru trochu inspirovat.
Dnešní rozhovor věnujeme šikovné Johaně, která Vás přesvědčí, že vášeň, která trvá od dětství, opravdu existuje. Pod názvem Ateliér na Tvrzi, navrhuje a šije oblečení už 15 let. Nejčastěji ve své tvorbě používá len. Pokud se o této dámě toužíte dozvědět více, neváhejte a přečtěte si článek až do konce!
Další skvělé inspirace na recepty a tvoření do Vaší domácnosti naleznete na naší facebookové stránce Prima Inspirace.
Na začátek Vás poprosím, abyste se nám představila.
Jmenuji se Johana, dnes už mám téměř dospělou, úžasnou dceru Josefínu, která je nedílnou součástí mé tvorby – jako tříletou jsem ji nafotila s hračkami, které jsem v té době šila, dnes mi dělá modelku pro mé oděvní kousky, a také má svůj vlastní projekt “Vyšívaný sekáč”.
Vyrostla mezi látkami, tkalcovským stavem a paličkovací herdulí, takže do toho tak nějak samovolně vklouzla. Je to skvělá parťačka nejen v tvorbě, ale taky třeba do divadla a na jazzové koncerty.
Taky mám zručného a šikovného manžela, který kdyby tušil, co ho se mnou čeká, nejspíš by svou zručnost třikrát zapřel. Když vidí, že se nadechuji k nějakému dlouhému souvětí ve stylu „právě mě napadlo a že kdyby se vyrobilo jen toto nebo tamto, a ještě možná tohleto…”, tak raději prchá, ovšem ne vždy úspěšně. A taky tuší, že by se mnou potom stejně nevydržel, takže pro něj bude snesitelnější pustit se v tichu sklepní dílny do výroby. A jde mu to krásně a zcela jistě ho to nakonec i baví. A takto si hezky bydlíme ve starém domě ve Slezské Ostravě – v místech, kde prý kdysi stávala dřevěná tvrz.
Když zrovna netvořím ve svém podkrovním ateliéru, moc ráda chodím po lese a sbírám byliny, borůvky, houby, šípky, šišky, … sedím na louce, poslouchám cvrčky, bzukot včel … nechávám myšlenky volně plynout, koukám do mraků. Když jsem ve městě, žiju životem kulturním – divadla, literární večery, jazz, výstavy, filmy Pedra Almodóvara, Jima Jarmusche.
Můžete nám představit svou tvorbu? Co všechno děláte?
Posledních 15 let se věnuji navrhování a šití oblečení z přírodních materiálů, převážně ze lnu. Jedná se většinou o originály pouze v jednom vyhotovení. Jsou to díla momentálního rozpoložení, nálady, nápadu, téměř nepoužívám látky s potiskem, používám látku jako jakýsi “nosič”, který si potřebuji dotvořit podle sebe.
Takže potom na výsledném kousku oblečení najdete třeba koláž, ruční nebo strojovou výšivku, paličkovanou krajku, tkanou kapsu, a v poslední době i aplikace z mých vlastních modrotiskových pokusů – je to nádherná technika, které jsem letos nejspíš nadobro propadla. Kromě toho, že mě šití stále baví a naplňuje, je to poměrně rychlá technika, která skrývá nepřeberné množství variant a kombinací právě s jinými textilními technikami.
Kdybych měla vzít chronologicky, jak ke mně různé techniky přicházely, bylo by to ve zkratce asi takto – v pěti letech to byly malé křížkové výšivky, v devíti jsem začala paličkovat, ve dvanácti šít, potom přišlo tkaní na rámu, barvila jsem si ručně kobercové vlny z gobelínky ve Valašském Meziříčí.
Na prahu dospělosti si mě našel tkalcovský stav…láska napořád. To jsem ještě bydlela u maminky a mohla si dovolit třeba měsíc tkát látku, a pak si z ní ušít kabát. Krásné časy!
Tkalcovské stavy mě provázely dalších asi 15 let, kdy jsem pracovala jako arteterapeut s mentálně postiženými dětmi. No a letos jsem propadla modrotisku. Potřebovala bych nejspíš ještě pár životů, abych se naučila všechno, co bych ráda.
Kdy jste začala s tvorbou oděvů a co Vás k tomu vedlo?
Ve 12 letech jsem poprvé sedla k babiččinému šlapacímu stroji a ušila si své první „plavky” z kanafasového závěsu, co nám visel na chatě v kuchyni. V tu chvíli se stalo šití tak nějak přirozenou součástí mého bytí.
Za minulého režimu bylo běžné, že se téměř v každé domácnosti pletlo, šilo, přešívalo – z dnešního pohledu v podstatě udržitelná móda. Dalším aspektem byl v podstatě nulový výběr, a to nemluvím o potřebě mladých lidí se oblečením vyjádřit, odlišit od šedi, protestovat.
Ateliér na tvrzi je Vaše práce, nebo Váš koníček?
Úplně se to nedá nazvat prací nebo koníčkem. Možná vnitřní nutkání nebo posedlost. Má tvorba je se mnou asi odjakživa, je mou součástí stále se stejnou intenzitou v 15 i 50 letech. Pracuji stále stejně, jestli je to za peníze, nebo ne… prostě musím a chci a neumím si to jinak představit. Ale je pravda, že od té doby, co se tím svým tvořením živím, bývá to občas docela dobrodružné.
Spíš byly doby, kdy jsem si k tvorbě „přibrala zaměstnání”, jen s přibývajícím věkem se to ukázalo tak vyčerpávající, že jsem si musela vybrat. Takže teď už je to jen na mně, jsem svobodná a šťastná a pokud máme co jíst a střechu nad hlavou, nic mi nechybí a neměnila bych.
Jak vznikl název Vašeho obchůdku?
Ulice, ve které bydlím a mám ateliér, se jmenuje Na Tvrzi. Když byla dcera malá, pořádala jsem výtvarný kroužek pro děti a ty říkaly: “jdeme do dílničky na tvrzi”. V té době, jsem šila převážně hračky, takže první název obchůdku mi vymyslely děti – Dílnička Na Tvrzi.
Když děti odrostly, vrátila jsem se nadobro k šití autorského oblečení a název se změnil na současný – Ateliér Na Tvrzi.
Jak navrhujete a vytváříte své oblečení, můžete nám popsat výrobní proces?
Proces je to hodně intuitivní a veskrze svobodný. Ráno po schodech vystoupám se šálkem kávy nebo čaje do ateliéru, pustím si potichu jazz nebo blues, rozložím si látky a čekám, co přijde…na okamžik, kdy se propojí nápad, hlava a ruce.
Někdy už ráno vstanu s konkrétní myšlenkou a nemůžu se dočkat, až ji zhmotním. Někdy nápad v hlavě nosím delší dobu a čekám, až uzraje a přijde jeho pravý čas. A někdy taky nepřijde nic a jdu raději zaštupovat ponožky.
Čím se inspirujete?
Inspirace naštěstí přichází odevšad, tou největší studnicí je, samozřejmě, příroda. Velkou inspirací je mi také poezie. Poměrně často chodíme s dcerou na různá literární čtení, debaty a festivaly a kolikrát se přistihnu, že mi při poslechu běží hlavou textilní obrazy.
Samozřejmě je jich potom spousta zapomenuta a realizace se dočká jen nepatrná část, ale dlouho ve mně pak zůstává ten pocit, nálada, drobný nápad. Tak nějak vznikly například “LITERÁRNÍ SUKNĚ” s ručně vyšívanými úryvky veršů.
A taky noc, ta je velká čarodějka… tak kolem třetí ráno, když se spánek přetrhne a konstelace hvězd je příznivá, přicházejí roztodivné nápady. Pro tyto případy mám u postele notýsek a ráno se někdy nestačím divit.
Co se Vám u zákazníků nejvíce osvědčilo?
Jelikož nemám v nabídce, až na pár výjimek, stálý sortiment věcí, tak si myslím a doufám, že zákaznice nejvíce oslovuje a přitahuje originalita, pohodlí, praktičnost a dlouhá životnost oblečení z kvalitních materiálů vyrobených v Čechách nebo na Slovensku.
Největší odměnou jsou pak pro mě vracející se spokojené zákaznice, kterých k mé velké radosti stále přibývá a z mnohých se staly přítelkyně.
Vytváříte také na zakázku, podle přání zákazníka?
Se zakázkami se to má různě – když jsou představy zákaznice úplně mimo mé já, musím občas odmítnout. Mám vyzkoušeno, že v takových případech, když něco lámu přes koleno, nebývá spokojena zákaznice, ani já.
Ale to se stává opravdu málokdy, většinou mě oslovují dámy stejného ražení, kolikrát se zajímavými nápady, které mě posunou dál za mou bublinu a vzniknou zajímavé věci. To pak bývá radost převeliká… v ideálním případě, oboustranná.
Oblečení také šijete, nebo spíše upravujete jednoduché kousky oděvů?
Jak už vyplynulo z předchozích odpovědí, oblečení si šiju. Celý proces, od výběru látek, které před šitím všechny peru, aby se vysrážely, přes návrhy, střihy, nápady, šití, focení a propagaci, je pouze v mých rukách.
Máte do budoucna nějaké plány, například rozšířit svojí tvorbu?
Myslím, že směr cesty tvoření zůstane stejný a nechám se překvapit, jaké výzvy mě na té cestě čekají. Během roku bych chtěla konečně zrenovovat svůj starý tkalcovský stav a aspoň něco málo tkaného do své tvorby zařadit. Také bych si chtěla udělat více času na focení a podstatně se v něm zdokonalit.
Kde se dají Vaše výrobky zakoupit?
Nejucelenější nabídku naleznete na rukodělném portálu Fler.cz – www.fler.cz/atelier-na-tvrzi. Několikrát do roka vyrážím se zbožím na menší festivaly a jarmarky do Boskovic, Opavy a skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm.
Chtěli byste našim čtenářům říci ještě něco, co jsme nezmínili?
Možná to, že jakákoliv forma tvoření je úžasná terapie a relax, obzvlášť v dnešní době přehlcené informacemi. Ten pocit, když vám něco vzniká pod rukama, být sám se sebou, dělat věci srdcem a nejlépe jak umím, je k nezaplacení…
