Velmi si vážíme našich čtenářů i Vás, kteří se s námi dělíte o své kreativní výtvory. Motivovali jste nás k tomu, abychom s některými z Vás udělali krátký rozhovor, a také abychom rozšířili povědomí o umění. Vezmeme Vás s námi na místa plná originality.
Pro dnešní rozhovor jsme se rozhodli oslovit paní Janu – textilní výtvarnici, která nám vysvětlí metodu blueprint, kterou se zabývá již spoustu let. Dozvíte se, co ji inspiruje a proč je pro ni motiv kočky charakteristický. Čtěte dál!
Další skvělé inspirace na recepty a tvoření do Vaší domácnosti naleznete na naší facebookové stránce Prima Inspirace.
Na začátek Vás poprosím, abyste se nám představila.
Jsem textilní výtvarnice a jmenuji se Jana Kubínová, ale na FB a také na prodejních portálech Fler a Sashe, mne najdete pod přezdívkou BLUEPRINT. Žiji a pracuji v Uherském Brodě v podkrovním ateliéru s výhledem na krásné Bílé Karpaty. Přestože jsem již pár let v důchodovém věku a babičkou dvou vnoučat, práci odložit nehodlám – je to můj životní koníček.
Kdy jste začala tvořit a jak vznikl tento nápad?
Jako mnohé holčičky, i já jsem chtěla být módní návrhářkou. Cesta byla složitější, ale po vystudování Obchodní akademie jsem zvládla vystudovat i Oděvní školu a začala pracovat v ÚLUVu (Ústředí lidové umělecké výroby s prodejnami Krásná jizba, které si pamatuje spíše starší generace) jako výtvarnice-designérka v oboru modrotisk. Proto i moje druhé „jméno“ Blueprint. V devadesátých letech jsem odešla na volnou nohu, a samostatně pracuji dodnes.
Zboží dodávám i do kamenných obchodů, ale většinou prodávám prostřednictvím internetu. Modrotiskové vzory na metráže, stolničení, hračky, a další sortiment jsem navrhovala pro modrotiskařskou dílnu ve Strážnici a vedle toho jsem se věnovala autorské oděvní tvorbě z modrotisku. Tyto oděvní kolekce z modrotisku vytvářím dosud.
Můžete nám představit metodu blueprintingu?
Modrotisk je starodávná textilní technika barvení přírodním indigem, která k nám přišla v 18. století z Číny. Základem technologie modrotisku je rezerva (pop), která se pomocí dřevěných či kovových forem nanáší na plátno a chrání tak místa, která mají zůstat nezbarvená. Plátno je poté namáčeno v kypě (v nádrži zapuštěné do země) s indigovou lázní. Podle složení a počtu namáčení lze dosáhnout různých odstínů barvení.
Jaké materiály používáte pro své textilní výrobky?
Vedle modrotisku jsem si zamilovala i další tradiční textilii – kanafas. Z něj zhotovuji hračky, polštářky, kapsáře, stolničení, zástěry s chňapkami, tašky a další zboží.
A pak len: Na lnu krásně vynikne modrotisk i výšivka. Takže šiji modrotiskové oděvy s vlastními vzory kreslenými na plátno z volné ruky nebo s ruční výšivkou. Výšivku pak uplatňuji i na kabelkách, penálech a pouzdrech na brýle.
Vytváříte také na zakázku, podle přání zákazníka?
Baví mě, že se mohu věnovat každé textilní technice tak dlouho, dokud mne neomrzí nebo dokud mí zákazníci nepožadují nějaký konkrétní výrobek. Nebráním se zakázkám, ale jen do té míry, abych sama věřila v úspěch.
Kde čerpáte inspiraci? Proč motiv kocoura?
Zdrojem inspirace je vše kolem mne – příroda, vzor dlažby na chodníku, dětská kresba, ale především, mám ráda zvířata, takže ta se v mé práci objevují nejčastěji. A ze zvířat nejvíce kočky (proto i moje logo s kocourem). Vždy se usmívám, když přijde zákaznice a povídá, jak má ze všech zvířat nejraději psy, a pak si ode mne odnese polštář-kocoura.
Máte do budoucna nějaké plány, například rozšířit svoji tvorbu?
Svoji práci bych chtěla dělat „dokud mi budou sloužit ruce a zrak”, ale do rozšiřování své činnosti už se nechystám. Spíše si užívám toho, co mne nejvíce těší.
Chtěla byste našim čtenářům říci ještě něco, co jsme nezmínili?
A co na závěr? Největší poklonou je vracející se zákazník s výrobkem opotřebovaným k nepoznání.
